Zatím poslední česky vydaná kniha Molcho, nesoucí jméno hlavního hrdiny, je sondou do duše ovdovělého izraelského muže, padesátníka se třemi dětmi, jenž si během roku po smrti své ženy snaží utřídit priority.

Možná by si měl ještě najít ženu, ale kde brát? Kamarádská doporučení se ukážou být lichá a ženy, jež ho v dobách nemoci manželky litovaly, se od něj teď nenápadně odtahují. Děti otce už takřka nepotřebují, Molchova tchyně s těžce spolykanou zlostí sleduje, jak nedbá na společností očekávaný roční smutek, a jeho přátelům se pokaždé uleví, když mají za sebou povinné kolečko dotazů na téma: „A umírala lehce?“

Sám Molcho je dlouho smrtí fascinován. Během posledních let ženiny nemoci ke smrti přilnul jako k obdivuhodné instituci. Uklidňuje jej pohled na krabičky s léky, nijak se mu neoškliví nemocniční prostředí. Jeho vlastní emoční strnulost a slast v prodlévání u morbidních myšlenek mu znemožňuje navázat jakýkoli bližší vztah. Předěl v tomto pozůstalém údolí tesknoty představuje postava sovětské Rusky, s níž se Molcho sblíží, aniž by se dotkli sexuální oblasti.

Je to pozoruhodný román – zdánlivě nedějový a docela jistě nesentimentální. Skoro se tu nepláče a ani autora jeho postavy přehnaně nedojímají. Tak jako Molchovi kolegové z práce zapomínají na to, proč by se k němu měli chovat opatrně, i čtenář zvolna upadá do emocionální roztěkanosti, hlavní postava mu může připadat občas protivná.
Molcho není zrovna dvakrát sympatický chlapík. Je trochu pomalý, lehce nedůvtipný, dost sebestředný a strávit s ním skoro čtyři sta stran chce notnou dávku asertivity. Odměna se ovšem dostaví.

Jehošua totiž ve svém takřka vědeckém nadšení pro emoci truchlení vytvořil výborný dokumentární subjektivizovaný portrét – jako kdybyste dali ovdovělému muži kameru a řekli mu, aby nenatáčel svět venku, ale ten svůj malý, vnitřní. Obrazy, co z toho vzejdou, jsou pak překvapivě barvité a celistvé, naplněné mikrodramaty ve svých chytře vybudovaných všedních strukturách.

Občas by bylo možná příjemnější odvrátit pohled, ale nedělejte to. Knížku o šťastných a zdravých třicátnících, co jezdí na výlety do Alp a pijí biomléko, si přečtete zas třeba příště.

Celkové hodnocení 70 %