Kým pro vás byl a pořád je Bohumil Hrabal?

To je můj strejda.

Jak se jím stal?

Měl jsem velké štěstí, že jsem o něj mohl zavadit. Přivedla mě k němu šťastná náhoda v podobě kolegů, kteří mě pozvali k natáčení povídkového filmu Perličky na dně. Díky tomu jsem pak dostal od scenáristy Václava Nývlta nabídku na Ostře sledované vlaky - a tak jsme se s panem Hrabalem sblížili.

Jak jste se mohli sblížit právě vy, dva tak rozdílní lidé? On měl rád přírodu a hospodu, vy jste z města a hospody nesnášíte...

Protivy se přitahují. Byl velice vzdělaný. Vychovával mě, já jsem opravdu zhýčkaný městský člověk, on je ten, kterého život naučil.

Říkáte, že vás vychovával. K čemu?

Naučil mě trošku víc žít. On žít uměl, uměl jíst, pít, vodil mě do lesa, sbíral houby, uměl mít potěšení z jednoduchých věcí. Pro městem zhýčkané dítě to bylo velmi mnoho.

Více v sobotním Právu, kde Menzel prozradí, jak přistupoval při natáčení k Hrabalovým knihám i to, jak je měli lidé podle samotného autora číst.