Napadlo vás, že byste mohl vyhrát?

Napadlo, samozřejmě, ale je přede mnou ještě dlouhá cesta. Jsme na začátku. Může se objevit někdo, kdo dostane víc procent.

Kdo by to mohl být?

Nejsem typ člověka, který o sobě tvrdí, že je nejlepší. Když jsem se díval na první čtvrtfinále, některým soutěžícím jsem fandil a posílal jim hlasy. Budu to dělat dál. Čím víc talentovaných lidí se objeví, tím lépe pro český pop. Tahle soutěž mu může dát nový život.

Vyhrál jste už někdy nějakou pěveckou soutěž?

V šesti letech jsme se s rodinou vrátili z Damašku, odkud pochází můj otec a kde jsme několik let žili. Učitelka zpěvu mě hned ve škole přihlásila do nějaké soutěže, kde jsem získal čestné uznání. V dalších ročnících už jsem vyhrával. Líbí se mi, že když zpívám, vidím v očích některých diváků jiskru. To je super, dává mi to strašně krásný vnitřní pocit.

Jaká byla vaše cesta do soutěže?

Přihlásil jsem se sám. O soutěži mi řekl brácha se svou přítelkyní, a protože jsem ji znal z jiných zemí, měl jsem radost. Vždycky jsem si říkal: "Kéž by byla i v Čechách."

S jakými ambicemi jste do soutěže šel?

Každý musí mít ambice, zvláště v SuperStar. Myslím si, že by měl mít nejvyšší ambice: dokázat to, vyhrát, být ten vyvolený. Uvědomuji si, že nezáleží jenom na tom, jak člověk zpívá, ale i na mnoha dalších věcech. Všechno,co děláte, má dopad na to, jestli se dostanete dál.

Co posloucháte?

Mám rád černou hudbu, ale baví mě třeba i Aerosmith, Nirvana a podobně. Poslouchám jiné věci, než zpívám. To, co poslouchám, bych nezazpíval.