Kwahulé pochází z Pobřeží slonoviny, vystudoval Národní vysokou školu dramatických umění ve Francii, kde dnes žije. Je autorem téměř dvaceti her, které inscenují divadla v Africe, Evropě i USA.

Kdo vás ve vašich začátcích jako dramatika nejvíce ovlivnil?

Byli to dva autoři z Pobřeží slonoviny. Ale opravdu prvním velkým vzorem v době, kdy jsem psal první hru, byl Franz Kafka. Četl jsem jeho povídku Proměna. A v mé první hře Velký had je postava, která se proměňuje. Tenkrát jsem nevěděl, že Kafka pochází z Prahy.

Pokládáte se více za Afričana, nebo za Evropana?

V okamžiku, kdy začnu psát, nepřemýšlím o tom, zda jsem Afričan anebo Evropan. Texty, které píšu, považují Evropané za "evropské", ale jistě by se dalo říct, že je Afričané mohou považovat za "africké". Ale já osobně si jako autor tuto otázku nikdy nekladu. Prostě napíšu to, o čem mám potřebu psát. Píšu divadelní hry. A doufám, že je nepíšu jen pro Evropany nebo jen pro Afričany. Píšu pro lidi. Rozhodně nepřistupuji ke psaní jakožto evropský, francouzský nebo africký autor, píšu jako lidská bytost. Ačkoliv se osobně cítím být Afričanem žijícím ve Francii.

Můžete se jako dramatik ve Francii uživit jen psaním her?

To, co dělám, vždy souvisí se psaním. Vedu například dílny autorského psaní a tam zase zpětně čerpám inspiraci pro svou tvorbu. Moje hry se stále hrají, ale většinou na menších scénách, což mi nepřináší tolik peněz. Je těžké se uživit jenom jako divadelní autor, dokonce i ve Francii. Ale tím, že píšu, se dostávám do povědomí lidí a přicházejí mi nabídky na další práci, zakázky, které se platí předem. A z toho už se dá žít. Většina francouzských autorů se živí i jinými věcmi než psaním.