V čem se repríza výstavy o kultuře na dvorech jagellonských králů liší od české premiéry v Kutné Hoře?

V části výstavy, kterou diváci najdou v Královském zámku ve Varšavě, je česká účast slabá, neboť v tak krátkém čase nebylo možné chybějící exponáty nahradit. Nejvíce to postihlo prezentaci dvorského umění českého a uherského krále Vladislava II. Lituji, že tu třeba nejsou umělecká díla z hradu Křivoklát, oblíbené rezidence Jagellonců. Jsou tu i další mezery, způsobené jednostranným rozhodnutím polského managementu rezignovat na některé zápůjčky, například ze sbírek Kunsthistorisches Museum ve Vídni nebo londýnské British Library.

Proč se to stalo?

Kolegové v Královském zámku ve Varšavě se v srpnu rozhodli jít vlastní cestou. Mám za to, že to nebylo zrovna ku prospěchu původního záměru. Výstava byla po tři roky domlouvána a všemi partnery odsouhlasena jako společný projekt s jednotnou vizuální identitou a architektonickým řešením. Takže to je škoda.

Jak vypadá druhá část výstavy v Národním muzeu ve Varšavě?

Tady je představena umělecká tvorba jagellonských zemí – Litvy, Polska, Čech a Uher – a některé kulturně-historické fenomény, které charakterizují jagellonskou dobu, jako bylo hornictví, zbožnost, humanismus či raná severská renesance. Návštěvník rozpozná jednotný autorský rukopis v obsahu i prezentaci, jak byl k vidění v Kutné Hoře. Splnil se tím i náš hlavní cíl, aby umění, které vzniklo v zemích, kde vládli Jagellonci, dostalo mezinárodní rozměr.

Nejsou však i tam ochuzeny české země, když chybějí zápůjčky ze státních institucí?

Máme tam cenná díla z majetku církve doplněná uměleckými díly z nestátních zámků, muzeí a galerií. Velkou pozornost třeba vzbuzuje umělecky mimořádný deskový oltářní obraz sv. Anny Samotřetí z kutnohorského kostela Panny Marie Na Náměti. Sál věnovaný Praze jsme museli zásadně přestavět, takže dneska by patrně nikdo z nezasvěcených návštěvníků nepostrádal ta díla, která pro tuto část byla původně zamýšlena.

Co si myslíte o dlouholeté kauze, kdy zapůjčování děl českého umění ze státních sbírek brání spor s firmou Diag Human, protože panuje obava, že tato firma zabaví všechna cennější díla, která Česká republika zapůjčí do zahraničí?

Velmi bych si přál, aby zodpovědná místa státní administrativy k tomuto vážnému problému, který zásadně ztěžuje prezentaci české kultury v zahraničí, přistoupila věcně a konstruktivním způsobem. Konkrétně třeba sestavením expertní skupiny, která by se zapojila do probíhající mezinárodní diskuse o právní ochraně uměleckých děl a prezentaci evropského kulturního dědictví na úrovni Evropské komise.