Hlavní obsah

Válka s mloky odráží perspektivy našeho světa

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jak hrát dneska Čapkovu Válku s mloky, když válečný konflikt mezi civilizacemi bezprostředně nehrozí? Dodo Gombár ve Slováckém divadle našel klíč v událostech s románem souvisejících až v samotném závěru, v němž přemnožení mloci ukrajují lidstvu pevniny: v povodni 1997, která třetinu Moravy proměnila v jezero.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Mloci-hlasatelky už diktují: Jitka Josková, nad ní Irena Vacková, Anna Pospíchalová.

Článek

V jakémsi evakuačním centru se ocitají hradišťské rodiny, kterým voda vzala nebo aspoň zničila domovy. Teprve potom se příběh vrací na úplný začátek, v němž kapitán Vantoch (Kamil Pulec) jde nabídnout podnikateli Bondymu (Pavel Majkus) zajímavý kšeft: využití podivně přerostlých ještěrek k výlovu perel.

Jsme druh poučitelný?

Pan Povondra (Vladimír Doskočil a potom jeho syn Zdeněk Trčálek) nemá ještě žádný důvod vyčítat si, že toho mořského vlka do budovy vůbec pouštěl. Lidská podnikavost se proměňuje v nelítostný byznys, ve zrůdné experimentování při totálním využití mločího těla, síly a schopností. Začíná se naplňovat mnohem později Kunderou vyslovené: pokrok - vpřed - kamkoli. Až k nepředvídanému (opravdu?) sebezničení. Kdy se pokusnictví a kořistnost obrátí proti lidem, proti lidstvu.

Konečně se dá spolehlivě konstatovat, že autoři nové verze Čapkova tématu - Gombár a Libor Vodička - překonali nadmíru úspěšnou a kvalitní dramatizaci Pavla Kohouta z roku 1960. Čapek román napsal, Kohout a po něm Gombár s Vodičkou vstupovali přece do naprosto rozdílného politického a společenského kontextu. Autoři hradišťské inscenace cítí spolu s lidmi přemýšlivými a nelhostejnými, v jakém nebezpečí je lidská civilizace, jak blízko jsme koncům, které tak předvídavě - a každý jinak - popsali ve svých dílech Huxley nebo Orwell. Vždyť přece nejenom moravská velká voda, a o pět let později česká a pražská, naznačily mnohé.

Proměna lidí v mloky

Válka s mloky zapadá dnes výmluvně do času, v němž Česko díky bohorovným hradním větrům podle hesla „nás se to netýká“ podceňuje ekologické hrozby. Dokonce i ministerstvo životního prostředí pracuje usilovně na drancování všeho, co k drancování ještě zůstalo, sloužíc kořistným, u nás kmotrovským průmyslovým korporacím, a proměňujíc nestatečné stádo v chov mloků. V čísla.

Transformaci lidí v mloky vystihl Gombár naléhavě. Však také v žádném jiném českém divadle neměl by k dispozici tým, s jakým mohl pracovat na Slovácku: Jitka Josková, Monika Horká, Irena Vacková, Anna Pospíchalová, Tomáš Šulaj, Martin Vrtáček, David Vacke - všichni si s nejednoduchým Gombárovým režijním rukopisem porozuměli a stvořili inscenaci nikoli k pobavení, nýbrž k burcování.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Karel Čapek: Válka s mloky. Dramatizace Dodo Gombár, Libor Vodička. Režie Dodo Gombár, dramaturgie Libor Vodička, scéna Lucie Labajová, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Róbert Mankovecký. Premiéra 17. listopadu 2012.

Celkové hodnocení: 90%

Reklama

Výběr článků

Načítám