Jak vzniklo koncertní provedení, které je zachyceno na aktuální kolekci?

Před pěti lety mi šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů Stanislav Vavřínek, se kterým jsem tenkrát nahrával filmovou hudbu, řekl, že by Johanka z Arku unesla i živé provedení. Byl jsem trochu nejistý, ale on trval na svém a k napsání orchestrace mi doporučil skladatele vážné hudby Lukáše Sommera. Vybrali jsme tedy asi sedmdesát minut hudby a on je skvěle zorchestroval. Na pódiu je skoro sto třicet lidí a to už je nějaká síla.

Záznam, který je na albu, je z premiéry?

Ne, první koncertní provedení se uskutečnilo už v roce 2009. To na albu se konalo u příležitosti otevření Kongresového centra ve Zlíně v říjnu 2010, a to s Filharmonií Bohuslava Martinů, akademickým sborem Žerotín z Olomouce a se sólisty Bárou Basikovou, Ondřejem Rumlem a Kamilem Střihavkou. Nechal jsem ho natočit, a protože jsou z toho záznamu cítit emoce, rozhodl jsem se ho vydat.

Letos 3. listopadu se odehrál další koncert na zámku Nový Světlov, který leží u Bojkovic. Je to krásně zrenovovaný zámek panem Josefem Novotným, jenž ho koupil. Zastřešením nádvoří vytvořil koncertní sál. Tam jsme Johanku odehráli zatím naposledy. V tomto provedení se jí říká oratorium pro sóla, sbor a orchestr.

Budou i další představení?

Koncertní provedení si vzal pod svá producentská křídla Český rozhlas, který ho začal nabízet dalším orchestrům. Jeden ho už hrál před rokem a půl v Olomouci. Jsem přesvědčen, že ještě bude uvedeno v Praze. Je jen otázka, který orchestr se toho ujme.

Muzikál Johanka z Arku byl také přebásněn do španělštiny. Jak vám to znělo?

Fantasticky. Ve Španělsku ho v roce 2006 hrál český soubor, který zaintegroval i tamní umělce. Johanku zpívala Lucia Šoralová. Konalo se tam třiadvacet představení a herci s nimi objeli skoro celou zemi. Mám záznam, na němž písničku, kterou známe v české verzi jako Most přes minulost, zpívá Carmen Paris, a skladbu Proklínám herec Nando. Je to úžasné.

Je Johanka z Arku váš umělecký vrchol?

Mám ji moc rád, takže asi ano. Nedávno jsem si uvědomil, jaký vliv na mě jako autora má téma práce, na které dělám. Pro Robina Hooda nebylo možné psát takovou hudbu jako pro Johanku. Připadá mi, že ze všech muzikálů, které jsem napsal, je v ní nejvíce emocí. Možná jsem v té době byl do Johanky zamilovaný. To téma mě jasně vedlo.

Kam vás dovede muzikál Mauglí, na němž momentálně pracujete?

To jsem sám zvědav. Je to dobré téma, jsem rád, že na ně Gábina Osvaldová, která píše texty, přišla. Byli jsme totiž předtím trochu zoufalí. Nechtěli jsme už dělat žádné historické téma, byť jsme v jednu chvíli uvažovali o Muži se železnou maskou.

Oba jsme se ale strašně ošívali, navíc muzikálů na historická témata je u nás až moc. Pak ale přišel nápad na Mauglího a my si oddechli. Premiéru plánujeme do pražského Divadla Kalich na září 2013. Mám už dvě třetiny napsané, Gábina má texty hotové všechny.

Jste také autorem hudby k celovečernímu dokumentu Váňa. Co vás vedlo k tomu psát muziku do filmu o slavném žokejovi?

Přepych psát komponovanou hudbu k dokumentu se přihodí málokdy, ale ode mě to byl nakonec spíš dobrý skutek. Producent Kryštof Šafr mi dal nabídku dlouho předtím, než začal film vznikat. Já ji přijal, a když jsem film viděl, zaujalo mě to mnohem víc, než jsem si myslel. Začal jsem chrlit spoustu hudby, ovšem pak se ukázalo, že to bylo zbytečné. Režisér ji všechnu nepoužil, ve skutečnosti jsem toho napsal pětkrát víc, než kolik toho ve filmu zaznělo.

A to jsem skládal jenom na místa, kde se nic nedělo. Byl jsem z toho vzteky nepříčetný, dokonce jsem se při premiéře ani nešel uklonit. Urazil jsem se a kompletní hudbu k filmu vydal na albu. Je to trochu nesmyslný počin, protože soundtracky kupují jenom lidé, kteří se o filmovou muziku zajímají. Pokud vím, je jich tu asi dvě stě.

Kolik kusů jste vydal?

Pět set. Takže to nakonec dopadne tak, že se z těch cédéček vyhodí vnitřky a krabičky se použijí na něco jiného. Už jsem to bohužel zažil, je to strašný pocit.

Pro jaký film pracujete nyní?

Dělám muziku pro animovaný Čtyřlístek, což je úplně jiná práce než pro dokument o Váňovi. Je to nesmírně pracné. Mám na to málo času, jen šest týdnů, takže se tím teď zabývám přednostně. Svůj život teď zkrátka trávím s Fifinkou, Myšpulínem, Bobíkem a Pinďou.

Máte ke čtyřlístku vztah z dětství?

Vůbec ne. Jsem jednapadesátý ročník a Čtyřlístek mě nezajímal. Pokud vím, začal se vydávat v roce 1969 a to už jsem byl na takový komiks velký. Jsem z generace, které se nedotkl. Zato teď ho prolézám okénko po okénku.

Máte vůbec čas na skládání pop-music?

Nemám a už ji nedělám. Poslední vyloženě popová písnička, kterou jsem napsal, byla titulní skladba pro Ewu Farnou do seriálu Ošklivka Katka. Myslím si, že už jsem se posunul jinam. Pop-music se vyvíjí a v současné době mě až tak nezajímá. Kráčí směrem, kdy je všechno až příliš předvídatelné. Ztrácí se z ní tajemno, naopak je plná klišé, která se dokola opakují. Chtěl bych teď dělat velké projekty, pop-music už mám dost.