Kdy a jak začala vaše spolupráce s Boni pueri?

Už v roce 1987 jsem jako student hudební výchovy na Univerzitě Kalově začal pracovat s přípravnými odděleními sboru a v roce 1990 jsem k Boni pueri nastoupil do zaměstnání, takže se sborem opravdu pracuji už pětadvacet let. Navíc od roku 2006 jsem ředitelem Boni pueri – základní umělecké školy, jíž je sbor hlavní součástí.

Znamená to, že chlapci dostávají hlubší vzdělání než jen sborový zpěv?

Přesně tak, v ZUŠ absolvují hlasovou výchovu, hudební teorii a řada z nich se učí hrát i na nějaký nástroj, což rozvíjí jejich hudební cítění. Nový školní vzdělávací program nám umožňuje nastavit ho na míru toho, co je pro sbor nejlepší.

Jaký je o práci ve sboru zájem?

Školu navštěvuje na dvě stě chlapců, každoročně se hlásí kolem třiceti nových zájemců. Nejmenší prožívají své první pěvecké krůčky v Pueráčku, kde pěstujeme především jejich chuť zpívat. Žáci 1. a 2. třídy základní školy chodí do Pueri Novi, kde se už učí orientovat v notách a zvládají základy hudební teorie, žáci 3. a 4. třídy zpívají v Bonifantes, kteří jsou přestupem do hlavního sboru a kde už musí zvládnout vícehlasý repertoár. Hlavní sbor tvoří zhruba osmdesát chlapců klasického čtyřhlasého složení. Z něj se formují dva sbory pro jednotlivé projekty.

Znamená to, že v Boni pueri lze vlastně prožít celé dětství?

Někteří kluci u nás opravdu zpívají od předškolního až do dospělého věku. A právě letos k nám jeden z bývalých členů přivedl jako zájemce o členství svého syna. Bylo to dojemné setkání. Pro odchod ze sboru neplatí věkový limit, ale kluci mezi dvacátým a pětadvacátým rokem většinou sami vycítí, že už nepatří do kategorie chlapeckého sboru.

A co když je ani pak neopustí chuť zpívat?

Někteří pokračují v jiných sborech, třeba Schola Gregoriana Pragensis a Gentlemen Singers čerpají z velké části z našich bývalých členů, mezi nimiž jsou i význační zpěváci, sbormistři, učitelé.

Co čeká Boni pueri v jubilejní sezóně?

Do konce roku máme dvě světové premiéry – Requiem Aleše Březiny a skladby Sylvie Bodorové na téma chorálu Soudce všeho světa, Bože. Kromě koncertů po celé republice nás čeká i měsíční zájezd do Koreje, v květnu máme jet na velký světový festival do Šanghaje, potom do Japonska a chystáme turné po Argentině a Mexiku, kde jsme ještě nebyli.

Nekomplikují několikatýdenní zájezdy chlapcům zvládání školních povinností?

Dobrý prospěch ve škole je podmínkou členství ve sboru, ale kluci s tím většinou nemají problémy. A dnes je snadné udržovat během zájezdu kontakt se školou prostřednictvím internetu. Pedagogové nám vycházejí vstříc, protože vědí, že zájezd není výlet, ale práce a reprezentace České republiky.

Mají kluci své fanynky?

Určitě, třeba v Japonsku máme velmi nadšené fanynky. Doma nám chodí do sboru občas přání o fotku toho třetího zleva. Kluci to berou spíš s humorem, ale fakt je, že když zpíváme pro školy a v sále sedí převážně holky, které na ně upírají zbožňující pohledy, tak se kluci vypnou k nebývalému výkonu.