Rozhovory se Schwarzenbergem rozhodně nenudí, protože "knížepán" není a nikdy nebyl normální český politik. Působí mezi nimi až excentricky se svými hláškami, zastaralou jadrnou češtinou, výpady do vlastních řad, sebeironií a zároveň klidem a jistou morální silou. Ochotou vážně bránit principy, i když to způsobí finanční ztrátu.

Zároveň je tu jeho svérázný humor a absence politické korektnosti. Rakouští aktivisté jsou u něj „magoři“ a na otázku, zda je ve VV někdo, koho si váží, řekne: „Jsou tam dosti pohledné ženy.“ K dobru přidá i historku o tom, jak ho kdysi honil opilý homosexuální velvyslanec, kterému se tehdy ještě relativně mladý kníže asi zalíbil.

V roce 1990 s Mickem Jaggerem a Michaelem Kocábem

FOTO: soukromý archiv M. Kocába

Má poněkud nečeské vnímání majetku - jako člověk, který obhospodařoval miliardové dědictví, říká, že je jen „správcem“, nikoliv majitelem. Vnímá majetek jako zodpovědnost, ne jako výhru v loterii. Nejednoho čtenáře asi napadne, proč vůbec dělá politiku, když nekrade. Vysvětluje to tak, že by sice mohl na zámku v Rakousku chodit na kamzíky, ale má prostě Čechy rád.

Kníže jistě není Mirek Dušín, je to samorost, který občas v parlamentu usne a občas klidně přizná, že i on nad „menšími“ věcmi v politice přimhouří oko, aby vůbec mohl něco dělat. Také jeho konzervativní názory na katolickou církev mladší ročníky moc nepotěší, ale i když není vaším politickým favoritem, rozhovory s ním baví. A ledacos se člověk dozví.

Celkové hodnocení: 80%