Zostražitěl jsem: V programu se mudruje o satiře a o jejích odnožích. Ale i blábolí se. Prý „po roce 1989 se i u nás znovu otevřel prostor pro satirický humor“. Jednou větou se škrtne čtyřicet let, byť někdy vynuceně jinotajné existence ostnaté politické tvorby. Kdyby třeba jen Satirického divadla Večerní Brno! A byly i scény lepší!

Satirou pod pupík

A pak Americký císař prostřel divákům instantní hovězí vývar. Dvě a tři čtvrtě hodiny nedosolené a nedokořeněné odnože – satiry bezzubě komunální. Omšelé žertování na téma Klausova čórnutého plnicího pera a podobné tutovky nahradily příležitost probrat jednu vládní krizi, jak ji Shaw popsal s břitkou laskavostí už roku 1929.

Kdyby v Opavě hráli Shawa, bylo by to možná ještě hodno pochválení. Císař se hrál u nás ve stejném roce jako světová premiéra ve Varšavě. Ve Zlaté kapličce. Pak už ne.
Ne proto, že by ho třeba poválečná cenzura dala na index. Osten břitkého Ira proti vládě anglické by přece v éře socialismu mohl vyhovovat jak Haďákovy karikatury. Odešel do zapomnění jednoduše z toho důvodu, že se Mistrovi hra moc nevyvedla.

Její zbytečně opatrnické převedení do našich časů je bezzubé, bez humoru, nudné. Shawa Groszmann zničil. V programu připomínané současné satiře, mj. Standa má problém, Zpověď masochisty, Blonďatá Bestie až k zatímnímu vrcholu – Pohřbívání (Klause) - to nesahá ani po pupík. Publikum na premiéře bylo mrtvé, recenzent usínal.

Kritikovy cypoviny

Groszmann si s textem nevěděl rady. Nechal vládu sedět (zatím ve Strakovce) a zakopávat o haraburdí. Ministra vnitra Kostase Zerdaloglu štvalo jeho vratké křeslo. Všichni jak v amatérském divadle třicátých let odříkávali repliky a pak dlouhé minuty předváděli "štronzo" - nehybnost. Někteří na jevišti dřímotou podpořili i mne.
Křiklavé to je u ministra obchodu Pavla Rohana: systém replika, slovo, oheň, erupce, uvadnutí, hibernace. Nezachránila ho ani „šlonzačina opavska“. Žádná interakce. Jen při ošahávání milenky Terezy Starostkové králem Michalem Stalmachem. Ostatní ušetřím, trpěl jsem v hledišti s nimi. Ale neberte mě vážně, „bo su taky cyp kriticky“.

Slezské divadlo Opava – George Bernard Shaw: Americký císař. Překlad Alžběta Matoušková. Úprava, režie a scéna Roman Groszmann, dramaturgie Alžběta Matoušková, kostýmy Tatiana Masníková, hudba Richard Mlynář. Premiéra 11. listopadu

Celkové hodnocení 40%