V knize Kde je ta holka? radíte čtenářkám ohledně používání krému na opalování, nošení minisukní do pětatřiceti, doporučujete cestovat. Co byste poradila sama sobě?

Užít si chvíle, kdy je člověk mladý. Nechtít dospět příliš rychle, protože to, co v té době můžete prožít, se nikdy nevrátí. Když je vám jedenadvacet, chcete rozjet svou kariéru, vybudovat nějaké základy existence. Radila bych spíš užívat si toho, že je člověk mladý.

Před časem jste vyměnila Londýn za Sydney. Jste dobrodružné povahy?

Svým způsobem to dobrodružství bylo, protože jsem byla propuštěna z práce. A jako nezaměstnaná jsem si řekla: Proč nezkusit něco jiného a jinde? V Austrálii jsem strávila rok a bylo to úžasné. Mohu potvrdit, že je to zcela opačná strana světa.

A čím vás Austrálie inspirovala ke psaní?

Myslím, že všechno, co dělám, prožívám i kde jsem, je pro mě inspirací. Nemohu říci, že mě Austrálie nějak osobitě oslovila v psaní, ale kdekoli jsem, všude mě něco inspiruje.

A čím vás oslovilo Los Angeles, kde jste také žila?

Je to další můj domov. Sestra tam už pětadvacet let žije, takže jsem ji jezdila navštěvovat. Strávila jsem tam sedm let a napsala jsem tam knihu Going La La. Mám moc ráda filmy, které mě také inspirují. V Los Angeles vidíte hodně filmů a sledujete plno příběhů, které k nim patří. To vše vnímám.

Kdo byl vůbec prvním spisovatelem, který vás zaujal?

Pravděpodobně Jane Austenová, učili jsme se o ní ve škole. Její knížky mám stále ráda.

Takže představu, že napíšete knížku Já a pan Darcy, jste v sobě nosila už od dětství?

Ano, je to tak.

Četli vám rodiče knihy?

Když jsem byla malá holka, četli mi před spaním. Ráda jsem si však vymýšlela vlastní příběhy. Nedávno jsem byla u rodičů a objevila tam malé sešitky, do nichž jsem si psala, když mi bylo osm, devět let. Takže představivost jsem měla vždycky.

Joy Fieldingová mi nedávno řekla, že základem jejích knih je vytvoření pocitu touhy hrdinky po něčem, čeho nemůže dosáhnout. Jaká je vaše tvůrčí metoda?

Řekla bych, že hlavním cílem mého psaní je dosáhnout ve čtenářích dobrého pocitu. Jde o to uniknout trochu z reality života a vydat se na cestu s hlavní hrdinkou tak, aby její prožitky byly zábavné i smutné zároveň a aby na konci příběhu čtenáře hřálo u srdce.

Humor je vašim knihám vlastní. Je to věc povahy nebo jste se to někde učila?

Myslím, že to vychází ze mě. Narodila jsem se na severu Anglie v hrabství Yorkshire, tam mají všichni smysl pro humor. Je to součást jejich povahy, tedy i mé.

Na čem si jako čtenářka sama pochutnáte?

Když píšu, je těžké číst cokoli jiného. Snažím se vytvořit vlastní příběh, takže by mě to rušilo. Jinak mám nejraději životopisy. Ty mě oslovují.