Setkáváme se s nimi v průběhu let a posledních dní, které předcházely tragickým událostem slavného Shakespearova dramatu. Tam, kde Shakespeare příběh Hamleta začíná, Updike své vyprávění končí.

John Updike (72) spolu třeba s Johnem Irvingem patří u nás k nejznámějším současným americkým spisovatelům. Věhlas si získal svým druhým románem z roku 1960 Králíku, utíkej. Bylo mu osmadvacet a nemohl ještě tušit, že Harry Angstrom, přezdívaný Králík, hlavní postava knihy, ho bude provázet většinou jeho autorského života. Přibližně každých deset let dopsal Updike nové pokračování soukromých anabází bývalého basketbalisty a postupně stárnoucího maloměšťáka. Zachytil tak život obyčejného Američana (i s jeho světem rodiny, přátel, milenek) v průběhu celé druhé poloviny 20.století.

Tentokrát se ale spisovatel, který se doma těší stejné popularitě jako televizní hvězdy, pustil do historického tématu, příběhu dostatečně známého, ale historicky málo ozřejměného.

Updike předznamenává Shakespeara

Updike se ve své Gertrudě a Claudiovi nepředstavuje jako mistr středověkých reálií (jsou pouze načrtnuty), nemaluje dobrodružné obrazy dobyvačných tažení (vlastně v průběhu celého děje hrad Elsinor neopustíme) ani politických intrik. Veškerou autorskou pozornost upíná k dění uprostřed milostného trojúhelníka mezi královnou, králem a jeho bratrem. Odtud také pramení napětí románu, z charakterů ústředních postav, jejich tužeb, nepochopení i vášní. A je to královna Gertruda, jejíž vývoj od dívčích let plných očekávání až po zralý střední věk s pachutí promarněnosti a zklamání, v průběhu děje nepřetržitě sledujeme.

Potom co Hamlet odrostl (spíše v matčině nepřítomnosti než pod jejím vlivem) a král tráví většinu času na válečných taženích (přičemž občasné manželské povinnosti plní jen s prázdnou rutinou), cítí se první dáma dánského království opuštěná. Nebylo jí přáno mít více dětí, pochybuje o výchově prince, pochybuje sama o sobě. Jediným, kdo je ochoten jí naslouchat, projevovat pochopení a nakonec i opravdově a vášnivě milovat, je zcestovalý, kultivovaný králův mladší bratr Claudius.

Drama lásky a vražd

A když pak po dvanácti letech odpírání skončí Gertruda ve švagrově milostné náruči, uleví si: "Třicet let povýšeného omezování jen vystupňovaly moje choutky a ty pak vyrazily na svobodu, aniž jsem vůbec pomyslela na následky. A pokud ano, bledly před léty vypěstovaným přesvědčením, že královna má svá práva. Když jsme spolu začali, jednali jsme dětinsky, bez rozmyslu a sobecky, a teď bych asi umřela, kdybych tě měla nechat jít."

K jakým dramatickým událostem tento dlouholetý vášnivý vztah nakonec povede, čtenář již ví. O problematických pohnutkách bratrovraždy ho v závěru svého románu spravuje ještě Updike, o ostatních pomstách a mordech, kterým zavdala příčinu se už dovídáme ze scén velkého dramatika.

Vzhledem k jen málo podloženým historickým skutečnostem Updike svobodně domýšlí pohnutky pro jednání hrdinů, problematizuje je, stejně jako Shakespearem rozepsané role obětí a viníků, a právě pro ty druhé se pokouší hledat pochopení. A přestože se jedná o téma zdánlivě dávné, Updike v něm stejně nakonec zůstává věrný sám sobě, když jeho středobodem učiní sex a lásku.

John Updike: Gertruda a Claudius

Přeložil Jiří Hanuš, 160 stran, vydala Paseka