V Čechách jste už v minulosti vystupovali. Utkvělo vám to nějak v paměti?

Ano, v roce 2009 jsme hráli na Planet Festivalu v Táboře. Byl to náš první koncert poté, co jsme se po pěti letech pauzy vrátili na scénu, takže to pro nás byl výjimečný začátek.

Činnost jste přerušili v roce 2004 po festivalu Glastonbury. Proč jste se tak rozhodli?

Potřebovali jsme pauzu od společné práce, chtěli jsme dělat jiné věci. Začínalo to být nudné.

Letos v létě jste měli hrát na Rock for People, koncert ale překazila bouře. Vzpomínáte?

Bylo to smutné. Stáli jsme už připraveni na pódiu a ukazovali Skrillexovi naše technické vybavení. Byl to krásný letní den, ale chvíli před vystoupením, zrovna když jsem volal domů, se zvedl obrovský vítr a přišla bouře. Veškeré nástroje byly během chvíle promočené, bylo třeba je hned dostat z pódia. Druhý den jsme je dali na sluníčko a sušili fény.

Jako jedna z mála tanečních kapel jste vystupovali na festivalu Woodstock ’94. Jakou atmosféru jste tam tehdy cítili?

Byl to velký a nudný festival, vlastně to byl děs. Naše pódium bylo špatně organizované a program měl takové zpoždění, že se nás snažili stáhnout už v půlce. Naštěstí náš technik udržel americký tým na uzdě a mohli jsme dohrát. Jinak to ale byl skvělý víkend.

Hráli jsme také na jihu Francie v koloseu a abychom se tam dostali, musela nás americká nahrávací společnost posadit na letoun Concord do Londýna a potom na soukromý vrtulník na zbytek cesty. Následně jsem potkal ženu, se kterou jsem strávil romantický večer i ráno a která je nyní mou ženou. Woodstock byl tedy ten víkend ta nejméně důležitá věc.

Taneční hudba prošla za třiadvacet let vaší existence řadou proměn. Vnímáte je?

Taneční hudbu mění technologie, lidé přicházejí s novými způsoby. Nic z toho pro mě ale není důležité. Vyvíjí se to, stejně jako se vyvine konverzace, která začala být nudná.

Vaše kapela se jmenuje podle londýnského dálničního okruhu Orbital Railway. Fascinují vás nějak dálnice a cesty vůbec?

Abych byl upřímný, dálnice nesnáším, ale mám rád dobré cesty. Nicméně upřednostňuji chůzi. A život je přece jedna velká cesta.