Článek
Skladba vznikla v roce 1926, ve stejném roce, kdy na onen svět odešel císař Taišó a začalo se psát období Šówa, jak tvrdí Murakami, dál uvažující o tom, jaké asi bylo Československo v tom roce. Po válce a před Hitlerem.
Zájem o hudbu prostupuje další jeho prozaické dílo. Vytkl si v něm velký cíl. Usiluje napsat jistou protiváhu Orwellova románu 1984, varujícího před totalitarismem Velkého bratra. Opět jde o vzdor proti fanatismu projevujícímu se životem v uzavřené sektě.
Děj začíná v Tokiu právě v roce 1984, kdy se svět hrdinů změní díky neočekávanému chování Aomame. Tehdy, na cestě zabít další oběť, musela v těžko představitelné zácpě japonských magistrál sestoupit po únikovém schodišti kolem dálnice. Tam se dostala do „nového“ světa, který si pojmenovala 1Q84. V ten okamžik se Tengo uvázal přepsat syrový rukopis sedmnáctileté dívky Fukaeri Kukly ze vzduchu, v němž popisovala život v náboženské komunitě ovlivňované společenstvím lidí zvaných Little People.
Za knihu získá cenu udělovanou literárním objevům, takže podvod je dokonán. Navíc Little People chtějí zůstat v anonymitě a zlobí se pak na oba, že světu vyzradili jejich identitu. Aomame, která s tajným posláním likviduje vybrané násilníky, dostane za úkol skoncovat se životem vůdce náboženské komunity Předvoj, kterým je pan Fukada, dívčin otec. Osudy Aomame a Tenga se tak propojují. Čtenář navíc zjistí, že dávný, ještě dětský zážitek s okouzlujícím dotekem ruky spojil na věky právě tyto bývalé spolužáky. Nesoucí si v sobě trauma života v náboženské sektě Svědků, od nichž na sobě nezávisle odešli.
Nobelovka? Asi ne
Může láska porazit fanatismus? Tak zní jedna z otázek, které Murakami ve svém románu před čtenáře staví. Opět fascinuje vypravěčským uměním, kdy důkladně popisuje život každého z osudově spojených hrdinů „sedících na stejném okvětním plátku lotosu“, přitom nenudí ani neztrácí tempo. Jeho komentáře propojují život v Japonsku z roku 1984 s celým světem. Právě připomínky Janáčka nebo Maa, jehož učení v mládí Fasada podlehl, i řady dalších osobností činí z románu dílo oslovující celý kulturní svět.
V souvislosti s úvahami o možném uznání v podobě Nobelovy ceny, které se už několik let objevují, si dovolím negativní předpověď. Murakami, podobně jako v předcházejících románech, se i nyní hodně věnuje sexu.
Tengo udržuje intimní styk s vdanou ženou, Aomame se dá dohromady s mladou policistkou Ajumi, s níž hledá vybití s náhodně vybranými muži. Není to samoúčelné, jde vlastně o obrácenou minci obavy z navázání trvalého vztahu, v případě Aomame i Tenga navíc s vědomím, že někde ve světě existuje jejich dávná, ještě dětská láska. Jenomže maličko puritánští členové výboru švédské akademie nemají rádi vypjatější sexuální popisy. Proto ta má skepse.
V novém románu jde o život, lásku, budoucnost, o poznání hodnot trvalých a dočasných stejně jako o niterné obavy z měnícího se světa, které sdílejí lidé všude na světě.