Jak si vůbec vybíráte osobnosti, se kterými chcete pracovat?

Ty barevné fotografie, které na pražské výstavě vidíte, jsou v drtivé většině zakázky od různých časopisů. Černobílé snímky jsou zase obvykle portréty lidí, kteří mě něčím zaujali. Sám jsem je oslovil s přáním vytvořit jejich portrét.

Máte hodně zakázek?

Dnes mě už média tolik neoslovují, nejsou peníze. Mé pozdější fotografie jsou proto, myslím, trochu osobnější, protože vznikaly pouze na základě mého vlastního výběru.

Černobílou fotografii má na vaší výstavě i Václav Klaus. Čím vás zaujal?

Neoslovil jsem ho sám, jednalo se o zakázku jakéhosi magazínu. Při práci na mě ale působil jako docela zajímavý člověk. Nakonec mě potěšilo, že se mi podařilo tu fotografii udělat.

Našla se nějaká osoba, která vaši nabídku odmítla?

Ano, slavný tenista John McEnroe. Já jsem totiž původně začínal jako fotograf nočního života, a tak jsem se u některých lidí i zapsal. No a právě tenhle sportovec mě tak vnímal. Když jsem ho požádal, jestli bych mohl udělat jeho portrét, poslal mě bez okolků někam. Občas se stane, že některá celebrita prostě nemá zájem, ale většinou se omluví pro nedostatek času.

Určují vám tyto slavné osobnosti, kterou fotografii následně smíte zveřejnit a kterou nikoli?

Asi nejvíce mě v tomto směru překvapil hudebník Frank Zappa. Byl opravdu jeden z mála, který chtěl před focením smlouvu a vyloženě trval na vizážistce kvůli make-upu. A potom mi i vyškrtával některé obrázky a jiné zase schvaloval. Byl v tomto směru trochu jako Marilyn Monroe nebo jiné hollywoodské hvězdy, které si své snímky rády kontrolují. Ale s většinou portrétovaných lidí mám přátelský vztah, takže mi věří a nechávají finální rozhodnutí na mně.