Námětem nového románu a filmu 7 dní hříchů, k němuž jste napsal scénář, je poválečný odsun sudetských Němců. Česko-německými vztahy jste se zabýval už v předchozím díle Habermannův mlýn. Čím vás téma Sudet tolik láká?

Můj táta se v Sudetech narodil, proto k nim nemám doktrinální vztah. Pro mě to prostě jsou Jeseníky, od slova Sudete, tedy Pohoří divokých kanců. Na rozdíl od Habermannova mlýna, který se odehrával v letech 1938 až 1945, jsem nový film zasadil do sedmi poválečných dnů. Spolu s producentem a dramaturgem Danem Krzywoněm jsme do české kinematografie vnesli nové téma. V daném období dějin jsou stále mezery, česká společnost v tomto ohledu zatím nepokročila ani o krok dál.

Film nejspíš vzbudí určité kontroverze. Spoustě lidí se nebude líbit zobrazení Čechů jako kolaborantů a vylíčení sudetských Němců jako obětí.

Myslím, že film nevyznívá pro Čechy zase tak špatně. Příběh je především o lásce ve zlých časech. A hlavní hrdina Jan Olšan nakonec přes všechny peripetie nalezne to, co dlouhou dobu hledal, svoji ženu německého původu Agnes a také sám sebe. V každém případě odmítám v hodnocení historie dělení na zlé Čechy a hodné Němce a naopak. Gauneři i lidé dobří byli jak mezi Němci, tak i mezi Čechy. Dívám se na hrdiny prizmatem jejich vlastní odpovědnosti. Faktem ale je, že se ve filmu zobrazuje skutečnost, že se Češi vždy snažili na dějinných křižovatkách ze své často velmi tíživé situace bezbolestně vyplout. Film zobrazuje to kverulantství a estébáctví. Než by člověk bližnímu pomohl, raději se nadřízeného zeptá, jestli to může udělat.

Jsou zobrazené postavy filmu i románu skutečné?

Ano. Zpočátku jsme chtěli natočit dokumentární film, protože jsme narazili na muže, který takovéto případy vyšetřoval. Pokud musí příběh fungovat v tak krátkém čase na filmovém plátně, musí v něm být obsažen určitý podíl umělecké licence. Ale v principu se tato historie odehrála tak, jak o ní film vypráví. Všechny hlavní postavy existovaly, jen jejich jména, s výjimkou majora Uvarova, jsme změnili.

Roli majora Uvarova ztvárnil asi nejznámější současný ruský režisér a herec Fjodor Bondarčuk. Proč zrovna on?

Od počátku nám bylo jasné, že ho nemůže hrát Čech. I kdyby to zahrál sebelépe, byla by to jen karikatura. Prostě jsme museli sehnat Rusa jak řemen. Když jsme potom se synem viděli film Devátá rota, který Bondarčuk režíroval a zároveň v něm ztvárnil velitele Chochola, můj čtrnáctiletý syn mi navrhl, že by to byl ideální herec pro náš film. Řekl jsem mu: To si myslíš, že mu zavolám a on přijede? Během několika dnů jsem pak ale sehnal telefon do jeho produkce. Jednání nebylo jednoduché, lidé kolem takové hvězdy vytváří umělé bariéry. Nakonec jsme si plácli a Bondarčuk naši nabídku přijal. A stálo to za to, byla to ta nejlepší volba. I proto je naším cílem filmový festival v Moskvě.