Článek
CD Sto roků na cestě vychází z muziky šedesátých let stejně jako vše, co kdy Michal Prokop udělal. Je tu však zásadní rozdíl v tom, že jde o jeho nejrockovější desku. Jazzové a folkové meditace tu musely částečně ustoupit těžším riffům, které jakoby vyskočily z alb starých amerických bluesrockerů Lynyrd Skynyrd či ZZ Top.
A jsou to riffy velice zdařilé, stejně jako kytarová sóla Luboše Andršta, která už po tolikáté opět potvrdila kytaristovo výjimečné postavení na české scéně. Nezmenšují však význam houslových vyhrávek, které obstaral Jan Hrubý.
Styl Prokopova zpěvu zůstává pochopitelně stejný, vždyť na jeho bluesový feeling se fanoušci těší přinejmenším stejně jako na kytary. Texty o lásce, stárnutí a barech nad ránem napsal převážně Pavel Šrut. Jako vždy výtečně.