Hlavní obsah

Palmovka muzikály umí jako málokdo

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Nevím, čím to je, že činoherní soubory umí také v Praze zahrát muzikály lépe než v domech, kde se hudební žánry vyrábějí stejně rychle jako na Moravě pančovaný alkohol. Zvlášť slušnou pověst v tom oboru má v poslední době Divadlo pod Palmovkou.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Kateřina Šildová (Tereza) a Radek Valenta (Vojín Schulze)

Článek

Připomenu jen úspěch jeho verze Sugar. A nyní se k němu přidává Kdyby tisíc klarinetů semaforských klasiků Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Filmovou verzi z roku 1965 dobová kritika na nebesa nijak nevynášela, točily se tehdy mnohem lepší kousky. Z Klarinetů je ale evergreen a kde se na jevišti objeví, bodují.

Hosté versus domácí

Pod Palmovkou si je vzal do parády Jan Vondráček, herecký, ale i hudební a občas režírující mistr z Divadla v Dlouhé. Přivedl si s sebou “přes ulici“ do role Seržanta Stelly Madlu Zimovou, a ta navíc do dětské role malé Terezy svou dceru Agátu. Zpívá obdivuhodně čistě, chtělo by se napsat, že ještě líp než maminka. A ta umí!

Pod Palmovkou se nebáli ani dalších posil: pohrobků Županičovy karlínské éry - Václava Vostarka a zejména nejpracovitější české korepetitorky Ireny Pluháčkové. Z Plzně Vondráček nalákal Kateřinu Šildovou coby představitelku televizní reportérky Terezy (song věnovaný jí vhání samozřejmě pamětnicím Waldy Matušky slzy do očí), a pro záporáka podporučíka Klause všudybuda Hynka Chmelaře...

Přece ale nejvíc se vydařily domácí akvizice. Dezertujícího poetu, vojína Schulzeho, hraje s příslušnou dávkou naivistického pacifismu Radek Valenta, gottovského mistra se všemi hvězdnými móresy honáka krav Woodyho Radek Zima... Parašutisty S + Š hrají Jan Konečný a JanTeplý...

Ve Vondráčkově duchu

Nesmrtelnou revui zdobí živý orchestr (Viktor Kracík, Jiří Nedbal, Petr Beránek, Barbora Kolafová a Matěj Křístek). A Vondráčka políbily všechny múzy. Domyslel s Ladislavem Stýblem každý výstup k pointě a s dalšími „dlouhány“, kostymérkou Samihou Malehovou a choreografem Martinem Packem, stvořili v Praze zázrak.

Jakkoli režisér vymyslel řádku vlastních fórků, gagů a srandovin, choval se k původní předloze s úctou. Uchoval, prosím nikoli zakonzervoval, poetiku Semaforu, a šel nad ni vlastní invencí. To dneska neumí každý. Dokonce bych řekl, že skoro nikdo.

Celkové hodnocení 80%

Reklama

Výběr článků

Načítám