Vedle „skotské hry“ je tragédie o největším zlosynovi na anglickém trůnu – ovšem jen podle Shakespeara vlísávajícího se do přízně tudorovské královny, a proto zatracujícího příslušníka rodu Yorků – nejtemnější Williamovou hrou. Na pardubické jeviště ji přivedl režisér Zdeněk Dušek, a sluší se dodat – s Danielem Fikejzem.

Moc a zlo

Fikejzův hudební part totiž zdůraznil chmurný celek kombinací smyčcových basů s takřka chrámovou symfonickou velebností a s doprovodnými předěly vražd a poprav svištících takřka gilotinově. Smysl pro temnotu vrcholí v těžkém Richardově snění před rozhodující bitvou s Richmondem.

S patnáctým stoletím se nijak nepáral kostymér Marek Cpín. Oblečení vede až někam k přelomu věku devatenáctého a dvacátého, s výjimkou královských korunovací, které oblékl do rudých plášťů a hermelínů s korunami. Jeho scéna, to je šedivá zeď s vraty, dveřmi, s prosvětlenou kobkou Toweru a s anglickými nápisy: svědomí, spravedlnost, mravnost, právo a čest.

To všechno jsou prvky, které Richarda III. nevídaně přibližují dnešku, v němž jsou vznešená slova také nevídaně pošlapávána ve prospěch temných sil moci. Však také proslovy Richardových přívrženců i odpůrců se blíží volební rétorice neukotvených mocenských uskupení našich zlojedů devastujících vše, co se jim připlete do cesty.
Zlu na jevišti vévodí herecký výkon Martina Mejzlíka v titulní roli. Mistrovsky si pohrává s potměšilostí, přetvářkou i s okázalým svatouškovstvím zakrývajícím zlo.

Další z velkých

Vazalskou podstatu jakýchkoli skupinových struktur s ním nejlépe odhalují Josef Vrána (Buckingham), Pavel Novotný (Stanley), Jiří Kalužný (Catesby), Radek Žák (Ratcliffe) nebo Václav Dušek (Hastings).

Ve Východočeském divadle vpluli do sezóny kouskem, který má sílu jeho nejlepších inscenací několika posledních let, jakými jsou Shafferův Amadeus (režie M. Tarant) nebo Mefisto A. Mnouchkineové podle K. Manna (P. Kracík). Člověka zmrazují.

Východočeské divadlo Pardubice - William Shakespeare: Richard III. Překlad Jiří Josek. Úprava a režie Zdeněk Dušek, dramaturgie Jana Pithartová, scéna a kostýmy Marek Cpín, hudba Daniel Fikejz. Premiéry 13. a 14. října 2012.

Celkové hodnocení: 85%