Lidé se rozloučili s režisérem Břetislavem Pojarem

Tvůrce slavných medvědů od Kolína z cyklu Pojďte pane, budeme si hrát, na nichž spolupracoval s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem, Zahrady či Jabloňové panny měl rozpracovány projekty Moje 20. století, O včelách a vosách a Vánoční balada. Moderní techniky neodmítal, ale za základ úspěchu považoval vždy nápad. "Ty knoflíky vám k tomu nepomůžou," říkával.

Do Velké obřadní síně strašnického krematoria se přišli se svým profesorem rozloučit jeho bývalí a současní žáci z Katedry animace pražské FAMU, jíž byl v roce 1990 spoluzakladatelem. Těsně před jeho skonem s ním mnozí oslavili devětaosmdesátiny.

Svého učitele milovali, chápali ho jako symbol profesionální filmařiny. Filmová fakulta mu poslala věnec, stejně jako premiér Petr Nečas, Senát a Sněmovna, ministerstvo kultury, místopředseda vlády a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, Akademie múzických umění, Národní filmový archiv, Česká televize a město Kolín.

Už jako třiaosmdesátiletý natočil Pojar Werichova Palečka do celovečerního animovaného filmu Fimfárum 2. Na smutečním aktu to připomněla přítomnost Vladimíra Merty, který k němu složil hudbu. U katafalku v jeho podání zazněly dvě písně na Rimbaudovy a Shakespearovy texty.

"Loučíme se s legendou. Odešel poslední z velikých tvůrců, kteří stáli u zrodu českého animovaného filmu. Jeho snímky byly plné něhy a vroucího citu," řekl ve smutečním projevu herec Josef Abrhám. Připomněl, že i když Pojar tvořil v těžkých padesátých letech a za normalizace, nikdy si nepotykal s mocí a nikdy neuhnul ze své cesty. Jménem jeho žáků mu poděkoval student Jan Bubeníček.

Obřad zahájily tóny skladatele Jana Rychlíka z jiného Pojarova snímku O skleničku víc z roku 1953 a ukončila hudba Wiliama Bukového z dalšího projektu, poetického dramatu Lev a písnička z roku 1959, za který Pojar získal Grand Prix na festivalu v Annecy.

Alegorie o převaze umění nad hrubou silou jako by nasměrovala tohoto filmaře, který se svou tvorbou zapsal do srdcí malých i velkých diváků. Jeho zásluhou větu "Pojďte pane, budeme si hrát" znají z podání vypečených medvědů všichni.

Získal Zlatou palmu v Cannes, Zlatého medvěda na Berlinale a před pěti lety převzal na MFF v Karlových Varech z rukou hollywoodské hvězdy Renée Zellwegerové Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu. O rok později obdržel státní vyznamenání - Medaili Za zásluhy II. stupně. Významný byl i jeho vklad do filmu Medvědi Jeana-Jacquese Annauda, ve kterém animoval snové sekvence. Léta pracoval v Kanadě a své humanistické a protiválečné postoje uplatnil i při natáčení pro OSN.