Původně mělo Půlnoční turné začít v listopadu. Posunulo se však na prosinec, kdy se odbydou tři koncerty, a to 17. v Pardubicích, 18. v Plzni a 19. v pražské Tipsport Areně. Proč k takové změně došlo?

Jan Neckář: Důvodem jsou organizační záležitosti. Byl problém sladit termíny vystoupení s volnými termíny našich hostů a narazili jsme i v oblasti propagace. Tu nám trochu narušily volby, těžko se sháněl prostor na billboardech. Do toho ještě připravujeme vánoční desku, která sice vyjde až příští rok, ale rádi bychom něco stihli připravit do koncertů. Zbytek turné plánujeme na leden nebo únor.

Nahrává to spekulacím, že problém je ve fyzické kondici Václava Neckáře…

Václav Neckář: Od června do konce srpna jsme odehráli čtyřiatřicet koncertů pod širým nebem. Vyhovuje mi to, když se jezdí a hraje, člověk se dostane do správného tempa. Měsíc má až třicet jedna dnů, což by asi byl ideální počet vystoupení. Žádné problémy jsem necítil.

O prázdninách jsem dokonce absolvoval i dvojkoncert. Odpoledne jsme hráli v Domažlicích a večer v Týnu nad Vltavou. V Domažlicích bylo krásně, ale jakmile jsme vyrazili do Týna, celou cestu lilo. Uvítalo nás tam asi deset lidí, kteří se krčili pod deštníky. Když jsme ale začali hrát, přestalo pršet a najednou bylo plné náměstí diváků. Mám se svatým Petrem dohodu, že když budeme hrát, nebude pršet. Zatím ji dodržuje.

Jan Neckář: Nepovedlo se to pouze v jednom případě. Šlo ale o koncert, který podle mě vůbec neměl být. Nekonal se v dobrém termínu.

Čeho si při koncertech nejvíce užíváte?

Václav Neckář: Spousty věcí. Třeba i toho, že při písničce Lékořice jdu do hlediště, abych si vybral tanečnici. Ještě se nestalo, že by mě ta, kterou jsem si vyhlédl, odmítla.

Podle čeho je vybíráte?

Václav Neckář: To nebudu prozrazovat. Kritéria jsou ale různá, někdy se dokonce rozhodnu až na poslední chvíli, když už jsem mezi diváky.

Kterou písničku ze svého repertoáru máte nejraději?

Václav Neckář: Vždycky mám rád tu další.

I ty z letošního alba Dobrý časy?

Václav Neckář: Na koncertech zatím hrajeme jenom Půlnoční. Zbylé se teprve musím naučit, abychom je při prosincových halových vystoupeních mohli také zařadit do programu.

Budete mít na turné nějakého hosta?

Václav Neckář: Bude s námi vystupovat Marie Rottrová. Oznámila už sice konec kariéry, ale protože jsme spolu na jevišti nikdy nezpívali, a tak jsme se na tom domluvili teď.

Budete zpívat společně?

Václav Neckář: Chtěl bych s ní zpívat nějaký duet, nejraději písničku S tím bláznem si nic nezačínej, kterou zpívala s Pavlem Bobkem. Maruška by pak měla svůj blok.

Jan Neckář: Kromě ní s námi bude zpívat ještě dětský chlapecký sbor Pueri Gaudentes.

Hovořili jste o přípravě vánočního alba. Můžete být konkrétnější?

Jan Neckář: Chtěli jsme ho vydat už před dvěma lety, ale nevyšlo to. V plánu pak bylo jeho vydání letos, jenomže z něho sešlo kvůli řadovému albu Dobrý časy. Rozhodli jsme se tedy, že ho připravíme na příští rok. Chystat ho ale začínáme už teď, jsme už přece jenom starší lidé a všechno nám déle trvá. Chceme, aby vznikla deska s českými svátečními písničkami, od koled po původní skladby.

Brácha za svou kariéru nazpíval snad jen dvě vánoční písničky. Na té desce by se ale měly objevit i nové, autorské. Možná ho přemluvím k tomu, aby převzal písničky od jiných českých interpretů. Myslím tím takové, které se mu líbí. Vím, že by si rád zazpíval například Purpuru.

Václave, necháte se přemluvit?

Václav Neckář: Asi ano.