Hlavní obsah

Belladonna: Itálie není dobrá země pro rockovou hudbu

Právo, Šárka Hellerová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Skupina Belladonna se chystá na české turné. Představí se v Sokolově (13. 10.), Mariánských Lázních (15. 10.), Praze (16. a 22. 10.), Mostě (17. 10.), Litoměřicích (18. 10.), Černošicích (19. 10.), Kladně (20. 10.), Poděbradech (23. 10.) a Dvoře Králové (27. 10.).

Foto: archív kapely

Skupina Belladonna

Článek

Svému hudebnímu stylu říkáte rock noir. Můžete vysvětlit, o co přesně jde?

Luana Caraffa (zpěv): Rozhodli jsme se razit tento nový výraz, abychom naznačili, že naše hudba je spojená s napětím a tajemstvím, jaké znám třeba z filmů Davida Lynche nebo Alfreda Hitchcocka. To je nám bližší než groteskní hororová nebo démonická atmosféra, kterou známe třeba z gotického rocku. Rock noir se pojí spíše k ezoterice mysli, než k ezoterickým scenériím obydleným upíry a démony.

Pocházíte z Itálie. Má tam tento styl posluchačské zázemí?

Dani Macchi (kytara): Rádi bychom řekli, že Itálie je dobrá země pro hudbu, ale byla by to lež. V Itálii není kromě Lacuna Coil a maximálně několika málo dalších žádná rocková scéna. Nejsou tam skvělé rockové kapely. Nicméně, přesto tam mnoho lidí rock’n’roll miluje a máme štěstí, že tam máme skvělé fanoušky.

Ve vaší hudbě je mystika, romantika i erotika. Co je pro vás nejdůležitější?

Luana Caraffa: Tohle jsou jednoznačně tři hlavní přísady našeho hudebního lektvaru. Jsou všechny pro naše hudební a emocionální vyjadřování zásadní. Bez kterékoli z nich by to už nebyla Belladonna.

Jak vznikají příběhy, o nichž vaše písničky jsou?

Dani Macchi: Naše písničky často vyprávějí ucelený příběh, s pořádnou zápletkou a různými postavami. Přesně jako v lidové hudbě dávných věků. To skoro nikdo v rock’n’rollu nedělá. Myslím, že to je jedna ze zvláštností naší kapely. Záhady, vášeň, zločin, rebelie a vnitřní vzkříšení, to jsou naše náměty. A často je příběh zakončen překvapením. Text je vždy přímo inspirován hudbou. Podle mě má v sobě melodie ukrytá slova, už když vznikne. Je to něco jako tajný kód, který čeká na rozluštění. Poslání písničkáře je, aby ten kód odhalil a vynesl ho na světlo. O to nám s Luanou jde.

Čerpáte také z literatury?

Luana Caraffa: Ano, velmi mnoho. Ale zdrojem inspirace k tvorbě může být cokoli. Třeba jenom velmi nahodilá, náhlá myšlenka, pohled cizince nebo divný sen.

V roce 2005 jste natočili krátký film Black Swan a později byla vaše píseň použita ve filmu Remember me, my love. Zajímá vás skládání filmové hudby?

Dani Macchi: O filmovou hudbu se stále velmi zajímáme. Milujeme filmy. A pokud to mohu dodat, velmi nás potěšilo, že jedna z našich písní byla použita ve filmu s Monicou Bellucciovou. Dostali jsme v poslední době několik nabídek v této oblasti, tak doufáme, že budou plodné.

Hráli jste koncerty s Nine Inch Nails, Mars Volta nebo Korn. Jaká to byla zkušenost?

Luana Caraffa: Bylo to jednoduše úžasné v mnoha směrech. Bylo osvěžující poznat pokoru některých z těchto slavných umělců. Stojí nohama na zemi. Obzvlášť Duff McKagan se nám v době, kdy jsme předskakovali jeho kapele, jevil jako velmi půvabný člověk. Sledoval náš koncert ze strany pódia a hned potom nám řekl, jak se mu to líbilo. Bylo to vzrušující.

Jaké kapely vás ovlivňují?

Dani Macchi: Necítíme se být přímo ovlivňováni ostatními. Záměrně jsme se vždy vyhýbali čemukoli, co by znělo jako naše milované kapely. Natož abychom se po nich přímo opičili, jako to dnes příliš často vidíme u nových kapel. Ale pokud bych měl zmínit jednu kapelu, bez které bychom nebyli tím, kým jsme, budou to The Beatles.

Reklama

Výběr článků

Načítám