Váš závěrečný londýnský koncert s BBC Orchestra na Proms byl nezapomenutelný zážitek i pro nás u rozhlasových přijímačů. Jak jste to vnímal vy v centru dění a hlavní postava večera?

Moc se mi to líbilo, byla tam báječná atmosféra, bylo to krásné završení jedné velmi příjemné etapy mého profesního života. Byl to velmi emotivní, přátelský a velkolepý večer s britskou láskou k tradici, vtipem a nadhledem. Myslím, že posluchači mohli vnímat i to, jak si s milovaným orchestrem dobře rozumíme.

Přinášíte si do České filharmonie něco z londýnských zkušeností? Bylo něco v práci s BBC, co byste rád viděl u našich filharmoniků?

Jistě, zvykl jsem si na skutečnost, že britští hudebníci přinášejí do společné práce svoji flexibilitu, jsou schopni rychle a výborně nastudovat v podstatě jakýkoliv repertoár. Disciplína, vysoké pracovní nasazení a vzájemný respekt jsou pro ně typické. Podobný přístup k přípravě a kolegiální spoluprožívání bych chtěl pěstovat i během svého angažmá v České filharmonii.

Na co se chcete soustředit v první sezóně s ČF?

Velkou výzvou pro nás všechny bude postupné nahrávání kompletu Dvořákových symfonií. Již pár měsíců ležím v partiturách a s potěšením studuji i pro mě méně známé symfonie z raného období Dvořákovy torby.

Poslední souborná nahrávka Dvořákových symfonií byla pořízena Českou filharmonií před čtvrt stoletím s dirigentem Václavem Neumannem. Je to umělecký úkol prvního řádu a já se na něj moc těším. Pro mne osobně bude zajímavé sledovat, kam jsem se posunul v porozumění Mistrova odkazu.

Novinkou je v našich poměrech i nynější spojení šéfdirigenta a hudebního ředitele. Byl to váš nápad a uplatnění západních zkušeností či návrat k zapomenutým tradicím?

Stejnou dvojfunkci jsem zastával v letech 1990 až 1992. Jsem přesvědčen, že pozice hudebního ředitele lépe postihuje potřebu, aby veškeré umělecké výstupy, které z instituce půjdou k veřejnosti, byly koordinovány a řízeny jednou uměleckou osobností.

S tím souvisí i další otázka, kdo se bude starat o dramaturgii tělesa?

Dramaturgie spadá do mé kompetence. Je ovšem samozřejmé, že ji konzultuji a spoluvytvářím nejen s uměleckou radou a s managementem ČF, ale také s mým kolegou, naším stálým hostem Manfredem Honeckem. Česká filharmonie má jasně definované základní úkoly vyplývající z jejího postavení prvního symfonického tělesa v naší zemi.

Je to především úkol vzorové interpretace české symfonické hudby. Naší povinností je pečovat o jedinečný odkaz kulturního dědictví doma a reprezentovat českou kulturu v zahraničí. Vedle této, nám milé, povinnosti považuji za bezpodmínečně nutné, abychom se intenzivně věnovali také širokému světovému repertoáru a v bedlivém výběru i hudbě soudobé.

Budete podporovat i inciativy jdoucí mimo hlavní proud činnosti ČF?

Vzdělávání a s tím související snahu o rozšiřování řad hudbymilovného publika považuji za jednu z priorit mého působení v České filharmonii. Již na 11. a 12. října jsme připravili společně s filharmoniky a Markem Ebenem dva neobvyklé koncerty. Pozveme posluchače do zákulisí orchestru a poodhalíme, jak takový koncert vzniká, co obvykle zůstává posluchačům skryto. Na závěr této otevřené zkoušky zazní předehra k operetě Johanna Strausse Netopýr a druhá věta z Mahlerovy Symfonie č. 7.

Je náhoda, že vaše první cesta s ČF ve funkci vede do Bratislavy?

Označil bych to za příjemnou náhodu. Termínová shoda slovenského festivalu s mým nástupem k České filharmonii nahrála až k symbolickému začátku naší společné spolupráce. Půjde o můj první zahraniční zájezd s filharmoniky, a to, že povede k posluchačům, kteří mají k české hudbě nejblíž, je skvělým bonusem.