S novou knihou Mráz přichází z Hradu, která ve čtvrtek vychází, jste už absolvoval několik čtení. Jak lidé reagovali? 

Na úvod ovšem vždycky přečtu povídku o lásce, abychom si hned nekazili náladu politikou. Dřív jsem se snažil besedy nepolitizovat, ale teď jaksi není jiná možnost… Potom vysvětlím, co mě k napsání knihy vedlo. Řeknu třeba, že jsem věřil, že premiér Nečas s kmotry opravdu bojuje, jenže pak se dozvěděl, že ředitelka jeho kabinetu Nagyová dojednává vysoké vládní posty U Myšáka s kmotrem Janouškem. A že premiér to nikdy nepopřel. Taky lidem připomenu, jaké ministry odvolává a jaké jmenuje. Nebo jaké nehorázné výroky pronáší. Proto se stal i on terčem politické satiry. O Klausovi nemluvě.

A jak tedy čtenáři reagují?

Úlevný smích je nepřeslechnutelný. Satira má očistnou funkci. Bezmoc mezi lidmi je šílená. Slyším strašlivé příběhy. Dostávám otázky, jestli se nebojím. Někdy dají najevo úžas, co si to dovoluju, kam až jsem zašel. Mám ale téměř výlučně pozitivní reakce.

Takže s názorem „z prezidenta udělal homosexuála, fuj!“ jste se nesetkal?

Vždycky vysvětluji, že mě vůbec nezajímá, jestli je homosexuál, nebo ne. Využil jsem jen notoricky známý mýtus. Byl vyhlášen jako Gay roku. Na mnoha transparentech Prague Pride jsme o něm četli. A protože můj román končí právě pochodem Prague Pride, byl to pro mě vděčný humoristický motiv. Zároveň je to metafora jeho pokrytectví, které se zdaleka netýká jenom jeho postoje ke gayům, ale i k církvím, levici, národu atd.

A co řeknete na výtku, že jako bojovník s bulvárem jste napsal ten nejhorší bulvár?

To je největší demagogie, která vydání románu provází. Na rozpoznání zásadního rozdílu přitom stačí trocha dobré vůle. Bulvár jsou noviny, čili by měl přinášet pravdivé zprávy. Místo toho ovšem píše polopravdy nebo přímo vyložené lži – a vydává to za pravdu. Já napsal román, přiznaně smyšlený příběh. Netvrdím, že to je pravda. Kategoricky prohlašuju, že jde o ryzí fikci. Je to politická satira, nadsázka, karikatura, koláž smíchaná z událostí, které se staly, a z událostí, které jsem si zcela vymyslel. Míra nadsázky je přece zjevná: Vít Bárta otrávený poloniem, to snad nikdo nemůže brát vážně. To by mohli být obviňováni redaktoři Reflexu za Zeleného Raula. Máme právo na politickou satiru.

Jaké je tedy největší zklamání z polistopadového vývoje a v čem spatřujete naději?

Jisté pozitivní změny tu jsou. Pocit, že žijeme v největší špíně, je důsledkem toho, že špína vyplouvá na povrch. Objevili se lidé jako paní Bradáčová, pár odvážných policistů a státních zástupců i pár novinářů. Zklamání ze srovnání ideálů z roku 1989 a dnešní reality je ovšem samozřejmě obrovské. Namátkový příklad: nadějný prognostik píšící články do Téčka, kterým jsme tleskali, se změnil v becherovkového bonmotáře, který opoziční smlouvu, hanebný mocenský pakt otvírající korupci vrata dokořán, dnes nazývá významným politickým úspěchem. Jeden den přitom mluvil o vládě tunelářů a spálené zemi, druhý den se s tou samou vládou spojil. Což samozřejmě platí i obráceně, pro Klause.

Takže pocit podvodu…

Četl jsem studii, že zločin jen neprorůstá státní správou, nýbrž se tam už přímo rodí. Země je rozkrádána za bílého dne, často za tiché asistence policistů a soudců. Poslouchal jsem Hyde park s Jaroslavem Štefcem, jemuž podstrčili pistoli, když měl dělat audit na ministerstvu obrany. Říkal, že tamější mafiáni to zjevně domluvili s policií, zřejmě byl už nachystán i nějaký státní zástupce či soudce. Různé mafie tady působí denně. Svědek v kauze CASA je odposloucháván a promptně obviněn z pedofilie, pražský dopravní podnik je systematicky vykrádán organizovanou zločineckou strukturou, na ROP (regionální operační programy, pozn. red.) se kradou miliardy a houfně se zatýká, na ministerstvu zdravotnictví se podávají trestní oznámení…

A ona naděje?

Věřím v lidi, kteří s tuzemskými poměry bojují, byť jsou a budou skandalizováni a špiněni. Už také jsem. Naivně věřím, že lidé jako Lenka Bradáčová, státní zástupce Adam Bašný, pan Janeček, pan Bernard, pan Babiš, Libor Michálek nebo Jarda Kmenta třeba mohou něco málo změnit k lepšímu. Doufám, že mezi tyhle lidi patřím.

Z jiného soudku. Co vás čeká jako čestného vyslance UNICEF?

Budeme tradičně dražit panenky. Každoročně vydražíme přes půl miliónu. Když si vezmete, že komplexní očkování, které zachrání život jednomu dítěti, stojí šest stovek, je to významný počin. Loni jsem byl v Sierra Leone, příští rok bych měl jet do Bhútánu. Od paní ředitelky jsem slyšel, že dětští mnichové tam žijí v podmínkách srovnatelných s internačním táborem.