Pištěk se narodil do pražské umělecké rodiny (jeho otcem byl slavný český herec) a na pražské Akademii výtvarných umění studoval v ateliéru u malíře Vratislava Nechleby, kde si osvojil techniku hladké malby.

Na svého učitele vzpomíná s respektem: „Nechleba byl člověk 19. století, slavný a módní portrétista. Ale měl charakter a byl zásadový. Nikdy neportrétoval někoho, kdo mu nekonvenoval.“ Přestože pro jiné české umělce byl na přelomu 60. a 70. let často typický expresivní projev, Theodoru Pištěkovi bylo expresivní gesto cizí a místo toho propracovával techniku hladké malby až k dokonalosti. Jak říká, nikdy nepocítil touhu zvolený styl malby opustit.

Jeho hyperrealistické obrazy z té doby byly v českém prostředí výjimkou, zato přispěly jedinečným způsobem k fotorealismu, který v té době pěstovali hlavně umělci ve Spojených státech, ale i v západní Evropě.

Realismus s přesahem

„Hladká a navýsost realistická malba má však, na rozdíl od zaoceánských kolegů, v Pištěkově podání originální a významové přesahy,“ připomíná kurátor výstavy Martin Dostál.

Pištěk se prosadil také jako filmový a kostýmní výtvarník, podílel se na více než stovce celovečerních filmů (připomeňme aspoň Amadea, za něhož dostal Oscara) a byl vášnivým automobilovým závodníkem. Obě tyto sféry jeho života také významně ovlivnily jeho malířskou tvorbu: ať už jde o silnou touhu umělce přiblížit se horizontu a spatřit, co je za ním, nebo o svět automobilových závodů ožívající na plátně.

„Rád se vždy ptám, co je za tím, co vidíme. A v případě filmových kulis se člověk vždy setkává s nějakým překvapením,“ vysvětluje umělec. Přestat se ptát, co je za horizontem, prý nedokáže, ale zároveň doufá, že odpověď nenajde: „Jednou jsem tu odpověď totiž dostal a nebylo to nic, co jsem očekával. Od té doby říkám, že člověk by neměl chodit moc ke kraji.“

Téma fikce a skutečnosti autor nerozvíjel jen ve svých hyperrealistických obrazech, ale objevuje se i později v dílech, v nichž se zabývá prostorem, architekturou. Jeho romantická touha vstoupit do svých obrazů a překonat jejich dvojrozměrnost se odráží také v objektech nebo instalacích. Několik jich umělec vytvořil i pro výstavu ve Veletržním paláci.