Jaká je nálada před dlouho očekávaným turné?

Pavlíček: Teď jsem byl na dovolené, takže se cítím prosluněně, načerpán italským temperamentem. Myslím, že se bude dílo dařit.

Kocáb: Znáte ten film Pražákům, těm je hej? Tam Štibich říká: Cítím se zdráv a svěží. Tak my se taky tak cítíme, protože je zase sranda.

Nehádáte se ani trošku?

Všichni: Ne.

Kocáb: My jsme se v těchto situacích nikdy nehádali. Na zkouškách, na vystoupeních jsme se nehádali. My jsme se prostě jen nedohodli na harmonogramu. Jako armáda, když má logistické problémy, kam pojede která technika. Z toho se ten konflikt vyvinul a teprve ex post jsme se začali hádat přes média. Já si jinak nepamatuju, že bychom se hádali.

Kryšpín: Já si to taky nepamatuju.

Čok: Já si pamatuju jen hádku po telefonu.

Kocáb: Samozřejmě Výběr prožil i těžké chvíle, třeba jsme seděli na zkoušce, Michal nikde a najednou telefon po třech hodinách a Michal říká: Pánové, ruším zkoušku.

Čok: Jednou jsi přijel ke Klaudovi o tři a půl hodiny později a říkal si, že si zapomněl cestu.

Kocáb: Já jsem stál dole na semaforech a nevěděl jsem, co mám dělat. Měl jsem psychický výpadek a koukal jsem, jak se střídají ty barvy - zelená, oranžová, modrá.

Čok: Modrá? To byly policajti.

Kryšpín: Ty si měl takové stavy občas, jednou za uherskej rok.

Na koncertech máme čekat osmdesátá léta nebo nová překvápka?

Kocáb: Víte, jak je to koncipované? My nabízíme návrat, naprosto komplexní návrat do osmdesátých let.

Takže se bude třeba hrát celá deska?

Kocáb: Od A až do Z.

Kryšpín: To tu ještě nikdy nebylo.

Kocáb: My jsme ty pecky různě přetavovali, ale teď se vracíme k prapodstatě, je to kontemplace.

Pavlíček: Bude to ortodoxní, jako z cédéčka. Samozřejmě v rámci možností, ve čtyřech, na desce byly různé playbacky.

Kocáb: Já budu hledat i ty staré zvuky. Mimochodem, v průběhu celého dalšího života už jsem lepší zvuky nenašel.

Pavlíček: Kde je do prčic to moje staré esgéčko? On ho prý má Kodym.

Kryšpín: To má prasklý krk, ne?

Pavlíček: To bylo slepené.

Čok: Ne, to mně rozbil Kodym basu. Na Adieu C.A. (velký koncert při odsunu sovětských vojsk, pozn. aut.). Pak si ji musel koupit. No, to je jedno.

Kocáb: Fender piáno už tahat nebudu! (smích)

Bavili jste se o nových písničkách?

Pavlíček: To bude. Nejdřív musíme udělat první krok a dostat se do toho výběrovského pocitu a potom plánujeme desku.

Budete spolupracovat s Františkem Ringo Čechem?

Kocáb: Já už si u něj jeden text objednal. Máchův Máj. On úplně zmrvil Máchův Máj! Asi se na něj obrátíme, protože on je schopen udělat hitové texty.

Čok: Mě se od něj líbí text „Jsi těhotná a to mě vadí“.

Vy máte už nějaké texty hotové?

Kocáb: Já mám textů habaděj. Ale tenhle návrat by bylo dobré trochu zneutralizovat, protože moje téma je komunální satira a toho já se nezbavím. Franta do toho dává „džouky“, které by člověka nenapadly. On je prostě jiný. Já bych si od textování docela rád odpočinul.

Nemáte náladu vyjadřovat se k politice?

Kocáb: Právě že ne. K téhle politice nemám chuť se vyjadřovat. Záleží ale na tom, v jakém duchu deska bude. Když bude v duchu Běru, tak by to na místě bylo, ale jestli se vrátíme k náladě Straky v hrsti, tak to je něco jiného. To by mě bavilo. To se ale nedá plánovat.

Nechcete už s politikou mít nic společného?

Kocáb: Oni mě to zakázali kluci. To byla podmínka, že se na to vyprdnu. Já jsem kvůli tomu zrušil senátní volby. Já jsem psal Petrovi Pithartovi, který mě poprosil, abych kandidoval, že si té nabídky nesmírně vážím, ale bohužel - kluci z Pražského výběru mi to zakázali. A on mi napsal: „No jo, Michaeli, ale kdo jiný než ty?“ To mi zalichotilo. A dodal: „Ale na druhou stranu to chápu, mládenci z Pražského výběru, no jo.“ (smích)

Tak jsem zrušil volby a tím pádem nemám co dělat. A to mi vyhovuje, protože se můžu věnovat muzice. Michal mi zakázal i kandidovat na prezidenta. Já mu říkal, že to nemám v plánu, a on: „To známe!“

Ale v dlouhodobém výhledu byste si mohl někde zakandidovat, ne?

Kocáb: To jo, ale vyznávám teorii být laserově zaměřen na jednu věc. Vždycky jsem to dělal. Jestli ta muzika má za něco stát, tak nelze dvěma pánům sloužit. Dnes už vůbec ne. Dnes, když děláte politiku, tak se odkecáte pro bigbeat a naopak.

Čok: To je správné.

Za dva roky se tedy vidíte spíše ve Výběru?

Kocáb: Jde taky o hudební milenky. Jestliže se Michal zdekuje s těmi milenkami nebo já nebo Vilém, tak to zase nebude lidský konflikt, zase to bude o čase. My jsme si řekli, že už to nebudeme řešit, nebudeme si to zazlívat. Dáme si dostatek svobody.

Vy, Michale, máte nějaké postranní projekty?

Pavlíček: Já mám projekt, co jsem měl už šest let. Já ale nehraju často, to mám jako koníček. A scénické projekty, které jsou součástí mého kumštýřského vyjádření, to není jen záležitost peněz, to vás prostě baví složit balet. Teď jsem pro ten Výběr udělal ve svém životě prostor a rád bych to zúročil deskou. Ne, že si zahrajeme pár koncertů a zase to típneme.

Kocáb: Jsme na tom stejně. On má spolupráce, já mám ten Pražský výběr 2, který taky nějakým způsobem bude pokračovat, a teď dělám taky balet. Takže je to 1:1.

Kryšpín: Teď je to proti minulosti složitější, ale jak je to vyrovnané, tak je to lepší.

Čok: Pokud budou ty koncerty úspěšné, tak to bude motivace jet dál. Pokud budou zásadně neúspěšné, tak se může stát, že to zabalíme.