Mošův Jesus Christ Superstar oblétne část Evropy, mj. Amsterodam, Hannover, Stuttgart, Mannheim, Salzburg, aby se pak v kongeniálním překladu Michaela Prostějovského vrátil do Brna, to už ale do nového hudebního divadla.

Jeho slavnostní otevření se chystá na 2. říjen premiérou Vlasů podle filmového scénáře Miloše Formana. Navzdory četným protivenstvím ze strany tzv. divadelní avantgardy (před pětatřiceti lety) a části brněnské kulturní obce, která umí dobře požírat sebe samu a svádět to pak na nepřízeň Prahy.

Jak vyrůst Čech do Evropy

V souvislosti s Ježíšem musím připomenout ještě obrovský evropský úspěch Mošovy brněnské West Side Story, nejnověji v nastudování s broadwayskými sólisty, od amsterodamské premiéry 2. prosince dobývající Nizozemsko a další země, jejichž kritici označují Mošovy inscenace, na rozdíl od mnoha domáckých krasoduchů uvězněných, už jenom sebou samými, v čecháčkovské duchovní kotlině, za špičková kontinentální nastudování americké muzikálové produkce.

Novotnému zůstane prvenství v rozpoutání zájmu o žánr, který před listopadem 1989 neměl ustláno na růžích. Nicméně zahájil také dnes již zcela jalovou praxi obsazování rolí jen dobře zpívajícími hvězdami z nedivadelní oblasti. Nic proti Basikové, Střihavkovi, Bártovi, Kornovi, Černochovi, Spálenému, Čokovi a dalším, ale pohybovat na jevišti se umí jen posledně jmenovaný. A zatancovat ani on ne.

Přitom muzikálový herec je soubor toho všeho. Také proto se v Česku nedá uvažovat o nastudování kupř. Llod-Webberových Cats nebo Larsonova Rent.

Ejhle, hudební herectví!

Teprve když srovnáme výkon třeba Střihavky s Ježíšem Brady Swensona v Mošově nastudování, můžeme pochopit, proč jsou české muzikály jen domácké, i když s přímým tahem na kasu. O hlasovém rozsahu a výškách Swensona mohou domácí zpěváci jen snít.

Totéž platí o herecky, pohybově i pěvecky vyzrálém Jidášovi Stuarta Metcalfa, o Máří Magdaléně americké Asiatky Lanie Sumolingové, o černém Šimonovi Michaela Kelleyna... Krok s Američany statečně drží i roli od role v projevu dokonalejší Robert Jícha (Petr), Karel Škarka (Pilát Pontský), Petr Brychta (Eneáš), ale i Mošovy české tanečnice.

Vynikající choreografie Vladimíra a Ivany Kloubkových, variabilní scéna Emila Konečného uzpůsobená transportům (její přestavby na předpremiéře ještě pořádně zadrhávaly), kostýmy Andrey Kučerové, suverénně šlapající orchestr Milana Vidláka... Třemi slovy: inscenační bomba roku. Nejenom Brňané se mají na co těšit.

Lloyd-Webber a další: Jesus Christ Superstar. Úprava a režie Stanislav Moša, dramaturgie Monika Bártová, choreografie Vladimíár Kloubek, hudební nastudování a dirigent Milan Vidlák, korepetice  Karel Albrecht, scéna Emil Konečný, kostýmní dohled Andrea Kušerová.