Jestliže byl trumpetista Miles Davis o krok před ostatními, tak Sun Ra nejméně o dva. Patří mezi největší poválečné inovátory jazzu, jako byli Cecil Taylor, Ornette Coleman nebo John Coltrane. Ovlivnil však i rockové kapely, Sun Ra byl prvním jazzmanem, který využíval syntezátor a jeho skladbu hráli i drsní detroitští rockeři MC5.

Ohromně inovativní byl jeho přístup k rytmice, která byla už v padesátých letech mnohem výraznější a výbušnější. Sun Ra často v obsazení nástroje zdvojoval a to ještě dříve, než to dělal Coleman ve svém slavném „double quartetu“.

Především však uplatňoval zcela novým způsobem improvizaci v bigbandu. Nepracoval s improvizovanými sóly, ale s kolektivní řízenou improvizací.

Původní pojetí si soubor uchovává, protože v něm působí řada dlouholetých spolupracovníků Sun Ra v čele s Marshallem Allenem, který se stal jeho členem v roce 1955 a po desetiletí vede dechovou sekci Arkestra. Dalším veteránem je flétnista Danny Ray Thompson, který s ním hrával od 60. do 80. let stejně jako basista Juini Booth. Altsaxofonista Knoel Scott se Sun Ra hrával na konci 70. let a od roku 1980 byl členem Arkestra i tenorsaxofonista Yahya Abdul Majid. Barytonsaxofonista Rey Scott a perkusionista Elson Nasciment se stali členem bandu na konci 80. let.

Arkestra ale není mausoleum. V repertoáru má vedle Blountových klasických skladeb Discipline 27-II, Velvet, Dreams Come True a Space Idol také nové kompozice členů souboru.