Skutečnost, že právě on je autorem obrazu, který byl už v osmdesátých letech prohlášen za kulturní památku, vyplynula z odborného bádání, které iniciovali pracovníci Vlastivědného muzea v Olomouci, kde se nyní obraz nachází. Podle ředitele muzea Břetislava Holáska má dílo jen těžko vyčíslitelnou hodnotu a je nejvýznamnějším obrazem ve sbírkách instituce. „Po Brandlovi zůstalo jen zhruba šedesát obrazů, a pokud by mohl být prodán, jeho cena by se zřejmě pohybovala v řádu desítek miliónů korun,“ řekl ve středu novinářům ředitel.

Obraz podle něj visel dlouhá léta v kapli zámku nad oltářem a odvezen byl v souvislosti se zahájenou rekonstrukcí zámku, která si vyžádala vyklizení historického mobiliáře z interiéru této významné kulturní památky z první poloviny 19. století. „Byl v poměrně dobrém stavu, protože v letech 1990 až 1992 prošel restaurátorským zásahem,“ uvedl Holásek.

„Barevná skladba, práce se světlem, motivy jednotlivých figur, stejně jako působivý rukopis nedávají pochyb, že jde o vlastnoruční Brandlovu práci. Typologie tváří přejatá z benátského malířství konce 17. a začátku 18. století potvrzují umělcovo dokonalé ovládnutí této manýry tak, jak ji známe z jeho dalších děl,“ uvedl historik umění Tomáš Valeš z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, jenž obraz autorsky určil.

Olej na plátně má rozměry 184 krát 107 centimetrů. Zachycuje ikonograficky pozoruhodný motiv Zvěstování sv. Anně, který bývá většinou součástí širších mariánských cyklů.

Jak se na zámek dostal, není jisté

„V Brandlově díle je dosud známý obraz sv. Jáchyma a Anny z roku 1716 s obdobným námětem nacházející se dnes v kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně. Nově objevené plátno se však od něj v několika důležitých bodech zásadně odlišuje. Je koncipováno především jako figurální kompozice s potlačením architektonické složky, která je podstatná u obrazu v kostele Panny Marie Vítězné,“ konstatoval Valeš. Dominantní postavení má v díle klečící svatá Anna doplněná postavami svatého Jáchyma a také svatého Zachariáše a Alžběty.

Jak se dílo do zámku dostalo, zatím není jisté. Obraz může podle odborníků pocházet ze soukromé kolekce Františka Josefa Sternberga, který byl jedním ze zakladatelů Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze, předchůdkyně dnešní Národní galerie.

„Jeho vnuk hrabě August Alexandr Silva-Tarouc v 50. letech 19. století inicioval v Čechách pod Kosířem dostavbu východního křídla zámku s pozdější kaplí. V této souvislosti si získání Brandlova obrazu, zatím hypoteticky, spojujeme s osobou Josefa Mánesa, který na zámku působil a mohl se na výběru obrazů podílet,“ poznamenala kurátorka sbírky obrazů Vlastivědného muzea Markéta Doláková.

Barokní skvost, který po dlouhá desetiletí zůstával skryt zrakům veřejnosti, hodlá Vlastivědné muzeum v Olomouci představit na výstavě, kterou připravuje na jarní měsíce roku 2014.

Olomoucký kraj získal zámek od státu před čtyřmi lety. Letos dokončil první etapu jeho rekonstrukce za 22 miliónů korun. „Další etapa je zatím ve fázi projektu. Realizována by měla být příští rok a bude stát 44 miliónů korun,“ řekl novinářům olomoucký hejtman Martin Tesařík (ČSSD).

Upravené zámecké prostory využívala v letech 1954 až 2006 zvláštní internátní škola. Zámek prošel mnoha přestavbami a jeho architektonická hodnota není příliš vysoká. Podle odborníků je ale velmi hodnotné jeho spojení s historickým parkem, který patří k nejvýznamnějším v zemi.