Článek
Filmových a seriálových verzí Anny Kareniny už je tolik, že si je málokdo může pamatovat. Během dvacátého století látku mnohokrát točili Američané, Britové, Rusové i další národy.
Keira Knightleyová (Anna Karenina)
Román Lva Nikolajeviče Tolstého vycházel na pokračování v letech 1873 až 1877. Tragický příběh o nevěrné ženě a morálních dilematech patří k nejuznávanějším literárním dílům v dějinách. Inspiroval vznik nejen filmů, ale také divadelní hry, baletu a muzikálu. Poprvé knihu zfilmovali už v roce 1914 v Rusku a tentokrát je produkce britská. Scénáře se ujal světoznámý dramatik Tom Stoppard.
"Někteří to budou opravdu milovat a někteří opravdu nenávidět," domnívá se Keira Knightleyová, protože režisér Wright udělal zásadní obrat ve stylu. Nemá to být tradičně naturalistické, ale až experimentální a teatrální.
V dramatu Pýcha a předsudek se svým bývalým přítelem Rupertem Friendem.
Když navštívil několik lokalit v Rusku a Velké Británii, kde chtěl natáčet, měl prý pocit, že se vrací do starých kolejí a to ho deprimovalo. Proto se rozhodl, že tento historický snímek musí natočit jinak.
Místo mohutných ruských paláců se většina děje odehrává v rozpadajícím se divadle. To má odrážet posedlost hlavních postav etiketou a snahou zachovávat dekorum. Jen při vedlejších dějových liniích to připomíná velkolepou výpravnou dramatizaci.
"Moje žena mi řekla, že jsem proměnil jednoznačně komerční záležitost v něco, co může být hluboce nekomerční," usmívá se Wright. "Já jsem chtěl něco, co vypadá jako ručně vyrobené a organické. Nechtěl jsem vytvořit plastický film, chtěl jsem něco, co má kouzlo."
"Natáčeli jsme knihu, která už byla zfilmována mnohokrát. Jaký smysl by mělo dělat to zase stejným způsobem?" vysvětlila Knightleyová. "Většinou to byl naturalismus a teď jsem se vydali do totálně jiné říše."
"Napsal jsem to jako konvenční realistický film, který ode mě každý očekával. Ale skončili jsme u něčeho odvážného a krásného, udělaného s taktem a velkou jemností," dodal Tom Stoppard.