V originálním stylovém i jazykovém pojetí, kdy podle situace střídá plurál s třetí osobou jednotného čísla, tedy společnou sesterskou zpověď a vypravěčovo pozorování, nabízí dnes nijak zvlášť neobvyklou rodinnou situaci. Otec dá najevo třem dětem, že mamince byla diagnostikována rakovina prsu a bylo by dobré, kdyby se pokusily vrátit jí zájem a péči, které ona kdysi věnovala jim.

Zvláštní je však ona rodina. Otcem není nikdo jiný než velký znalec Shakespearova díla, který mimo jiné vypracoval studii o jeho fascinaci trojicí. Shodou okolností i v jeho manželství se objevily sestry tři a on, věren své posedlosti, je pojmenoval podle Mistra.

Rose podle Rosalindy z Jak se vám líbí, Bean se říká Biance podle sestřičky hádavé Kateřiny ze Zkrocení zlé ženy a Cordy, Cordelie, získala jméno podle nejmladší princezny z Krále Leara.

Dominuje hra se slovy

Celý děj přitom špikují moudré citace staré už stovky let, přesto stále inspirativní. Brownová vypráví neobyčejně obrazným jazykem. Když se třeba na ruce zaperlí kapičky potu, zjevují se vlastně „akvabely přichystané na číslo s dokonalou choreografií“. I díky „společné výpovědi“ sestry neskrývají, že se do rodného domu vracejí poznamenané šrámy, které člověka na dobrodružné cestě životem potkávají.

Zvlášť když nedokáže získat dostatek peněz na své sny, a přesto je touží uskutečnit, když se natolik důvěrně sblíží s někým, kdo ho pak nechá na holičkách, nebo když se musí vyrovnat s tím, co nakonec čeká každého: že i rodiče jsou lidé chybující.

Kdo by čekal příběh se složitými, tajemnými zákruty, vrcholící nečekaným závěrem, bude zklamán. Kdo chce s jednou rodinou prožít kus současného života, v němž se zrcadlí i včerejšek a předvčerejšek, zjistí, že fascinace vyprávěním o zdánlivě obyčejných věcech nepomíjí ani v době hrdé na technické výdobytky, o nichž se renesančnímu dramatiku ani nezdálo.

Celkové hodnocení: 85 %