Londýnský rodák Alex Clare si díky sbírce svého otce prošel v dětství slušnou jazzovou a soulovou školou a je to dodnes znát. Od klasiků typu Donny Hathaway a Stevie Wonder se něco naučil, jeho vlastní hudba je ale zvukově úplně jiná. Později přešel na drum and bass a dubstep, vše intenzivně vnímal a zužitkoval.

Nejdříve se učil na trubku, klávesy a kytaru a postupně si k tomu přidal i “mašinky”, přičemž nepropadl laciné taneční produkci, zachoval si nezávislý zvuk a vyvinul si zvláštní eklektický přístup k tvorbě. Indie-rockové nebo soulovější pasáže u něj mohou volně přecházet do drum and bassové nálady, aniž by to znělo násilně. Ze změti syntetických zvuků totiž vždy vypluje jeho pozoruhodný vokál, nositel melodie, a melodických nápadů má na rozdíl od podobných zvukových experimentátorů Alex Clare dostatek.

Zpívá převážně v neklidné a docela hlasité soul-rockové poloze. Někomu možná připomene Chrise Cornella či kdysi slavnou kapelu Reef, v pozadí přitom můžete zaslechnout i výše uvedeného Stevieho Wondera, třeba v písni Hands Are Clever ho už dost evidentně napodobuje.

Album The Lateness of the Hour vzbudilo zájem a zejména singly si vedou slušně v britských a německých hitparádách. I když o Clareovi nemůžeme mluvit jako o velké hvězdě, minimálně naznačil, že v dnešní vyprahlé pop music má co říct.

Celkové hodnocení: 80 %