Článek
Do Prahy jste přijel uvést překlad svého zatím posledního románu Kolumbova záhada. Co vás k němu přivedlo?
Všichni máme pocit, že dobře známe člověka jménem Kolumbus. Pořádně však ani nevíme, kde a kdy se narodil, v jakém prostředí vyrůstal, kdo na něj měl největší vliv. Líčení oněch událostí si většinou protiřečí. Neexistuje žádný jeho věrohodný portrét. Takže je to ideální téma pro knihu.
Děj se odehrává nejen na Jamajce, kde Kolumbus víc než rok žil, ale i v Praze, zejména kolem Starého židovského města a Staronové synagogy. Z čeho jste čerpal?
Přijel jsem s manželkou Elizabeth do Prahy loni v únoru a strávili jsme tu několik dní, podobně jako na Jamajce. Prošli jsme město, zvlášť Starý židovský hřbitov, pražské synagogy. Už dlouhá léta s Prahou spolupracuji a stále hledám téma, kterému bych se tu mohl věnovat. Příběhy postav v románu jsem vestavěl na základě své návštěvy.
O Praze mluvíte v doslovu jako o krásném městě. Jak na návštěvu ještě vzpomínáte?
Praha patří k mým oblíbeným městům, dobře si vzpomínám na chvíle, jak jsem sem přijel. Určitě patří do mého seznamu top měst z celého světa. Těším se, až budu moci napsat knihu z jejího prostředí. Chystáme se na návštěvu Pražského hradu, zvlášť v souvislosti s osobností císaře Rudolfa II., o němž bych rád napsal jednu z budoucích knih.
V Luxoru čekalo na váš podpis, případně fotografii hodně lidí. Jaké máte pocity ze setkání se čtenáři?
Když píšete knihu, tak i když si to užíváte, jste sám. Sám činíte přípravné práce, sám píšete, provádíte závěrečnou editaci. Když se kniha dostane ke čtenářům, prožívám napětí, jestli se bude líbit. A jejich ohlas je ten největší kompliment, který můžete dostat, když vidíte, že lidé knížky opravdu mají rádi.
Jak vypadá příprava vašich románů? Jde přece o historická témata, která vyžadují důkladné studium.
Je to dlouhý proces, trvající dobrých devatenáct měsíců, než se pustím do psaní. Nejdřív musím najít téma, v tom se nechám inspirovat klidně i časopisy, televizními programy. Nebo chodím po ulici a sleduju život. Na místě různých památek rozmlouvám s lidmi, kteří o tom hodně vědí. Musím si přečíst co nejvíc k vybranému tématu, dobré tři stovky knih. Nakonec si najdu odborníka, který tématu nejvíc rozumí, a ten mi odpoví zbývající otázky.
Oblíbený hrdina vašich románů Cotton Malone, bývalý špičkový kryptolog amerického ministerstva spravedlnosti, získal podobu podle předobrazu, nebo se v něm sešlo několik postav?
Postavu Cottona Maloneho jsem vytvořil pro román Templářské dědictví. Neměl jsem žádnou představu, jak by měl vypadat, a tak jsem se rozhodl vytvořit ho v základu podle sebe. Pro autora je to vždy nejjednodušší, když může psát podle svých vlastních představ. Takže ano, jsem to já.
Máte nějaké oblíbené historické období? Váš záběr je široký – od čínských císařů, templářů, Alexandrie, současné Paříže.
Mám moc rád středověk, čínské dějiny a dobu Alexandra Velikého. Musím se však přiznat, že nemohu říci, které období je mé nejoblíbenější. Záleží na tématu, které se rozhodnu zpracovat. Jsem totiž nejradši, když provádím výzkum nových věcí.
Steve Berry
Steve Berry se narodil v roce 1955 v americké Georgii. Po studiích politologie a práv založil advokátní praxi, žije a pracuje na Floridě. K literatuře ho přivedl zájem o historii. Začal psát v roce 1992. První román Jantarová komnata byl odmítnut osmdesátkrát nakladateli, než s ním v roce 2002 prorazil. Už tato prvotina se zařadila na několik týdnů do čela nejprodávanějších knih v USA. Následující román věnuje anglické královně Alžbětě I.
