Článek
Kalifornští Red Hot Chili Peppers, zvaní též papričky či RHCP, patří mezi hudební veterány, jejichž tvorba se už nezpochybňuje. V devadesátých letech udělali takovou díru do světa s deskami Blood Sugar Sex Magic a One Hot Minute, že je museli vzít na vědomí i odpůrci rapu a vztekle odsekávaných funkových basových linek. Češi je nepochybně milují, ovšem od začátku se s jejich legendou táhne i dovětek, že koncerty nejsou to samé co desky.
Pražské vystoupení zahájili po předkapelách Charlie Straight a A.A.A.K. s úderem osmé. Zvolili k tomu novou skladbu Monarchy of Roses a novější věci převažovaly až do konce, ke zklamání některých celoživotních fanoušků. Ti se ptali: Kde zůstalo If You Have to Ask, Blood Sugar Sex Magic, Aeroplane, Coffee Shop a další?
Frontman Red Hot Chili Peppers Anthony Kiedis
Red Hot Chili Peppers zkrátka nenabídli to nejlepší z katalogu, i když došlo na klasiky Under the Bridge, Give It Away nebo Sir Psycho Sexy, což publikum odměnilo obrovskými ovacemi (byl znát velký rozdíl oproti novým skladbám) a většina lidí si je také zazpívala s kapelou.
Nebylo však možné nevidět, že RHCP vypadali unaveně, a to z několika důvodů. Frontman se pohyboval méně, než je běžné vzhledem k typu hudby, kterou zpívá. Spíše se pomalu kymácel ze strany na stranu opřen o mikrofon. Kytarista dokonce celou dobu seděl, protože měl něco s nohou.
Red Hot Chili Peppers
Navíc hráli řadu svých skladeb pomaleji, což u funku nezní moc sexy. Živě ovšem působil basák Flea, který se pouštěl do zajímavých krátkých jamů s bubeníkem. Flea zkrátka zůstává basáckým "bohem" a nový kytarista jeho improvizačním schopnostem evidentně nestačí, což se také v publiku často ozývalo. Snažil se vymýšlet vlastní sóla, jenže mnohdy šlo spíše o psychedelické pazvuky.
Přesto je jasné, že skalní fanoušci propadli nadšení a budou navždy tvrdit, že to byl životní zážitek. Po letech totiž viděli své idoly a poslouchali spíše svou představu Red Hot Chili Peppers než reálný koncert Red Hot Chili Peppers. Přejme jim to.