Mnohdy nevděčnou roli předkapely bez problémů zvládla českokanadská trojice Atlantic Cable v čele s kytaristou a zpěvákem Tysonem Cosbym. Její hudba oscilovala na pomezí syrového blues, temného country a hospodského rocku. Na rozdíl od mnoha jiných předskokanů formace nenudila a naopak naladila atmosféru na temnou strunu.

Tu však naplno rozechvěli až hlavní protagonisté večera, tedy The Afghan Whigs. Už pódiová prezentace skupiny dávala na srozuměnou, že šestice akcentuje ve své tvorbě tajemno a temno.

Jednotliví muzikanti byli totiž v šerosvitu, kterým občas probleskl laserový šleh, pouze tušenými stíny. Nervní klávesové tóny, které uvedly první skladbu Crime Scene, Part One, celé divadlo už jen akcentovaly.

Místy se objevil až hysterický hlas

Kytarista a vokalista Greg Dulli, nepřehlédnutelná postava souboru, nasadil ihned k vypjatému, místy až hysterickému zpěvu. V tomto tónu pokračoval po celou dobu vystoupení.

Hudba The Afghan Whigs byla hlasitá, místy se slévala v hlukovou stěnu. To byl ale záměr, protože v takové zvukové lázni je ponor do vlastního nitra nejintenzivnější. Lidé v publiku také netančili, jak bývá na koncertech běžné, ale každý fanoušek sám za sebe prožíval v určité písni svůj vlastní minipříběh.

Když potom Dulli jako kazatel sestoupil pod pódium do prvních řad a předkládal jim hned z první ruky svá temná poselství, získalo celé představení na ještě větší intenzitě.
The Afghan Whigs toho večera provedli své věrné údolím stínů a donutili jednoho každého návštěvníka koncertu k vlastní vnitřní očistě. Jelikož hudba skupiny za dobu pauzírování vůbec neztratila na síle i naléhavosti, dokázala s fanoušky navázat duchovní pouto, které je základem hudebního prožitku jako takového. Proto má návrat americké skupiny i po letech smysl.

Celkové hodnocení: 85 %