"Prosazovat takové filmy je obvykle velmi těžké, ale třeba ve Francii máme velké štěstí. Například funguje asociace pro podporu a distribuci nezávislého filmu Acid," uvedl při návštěvě Prahy Christophe Loizillon, jehož film Má kamera a já celou přehlídku zahajoval.

Silné země se silným zastoupením

Proti původnímu plánu nepřijeli někteří slíbení hosté, přesto svůj film Povídky z kuchyně osobně uvede Nor Bent Hamer, který má přijet na zakončení pražské části Dnů evropského filmu. Slovenský film Jesenná (zato) silná láska doprovází celá delegace spolu v čele s režisérkou a producentkou Zitou Furkovou a herečkou Ester Geislerovou.

Program vypadá trochu jako rozpis poslaneckých míst v evropském parlamentu, jsou zastoupeny všechny země západní, střední i východní Evropy, snad s výjimkou jedině Malty, Kypru, Andory nebo Monaka. Ty největší, Francie, Anglie Německo mají samozřejmě nejvíce filmů.

Z Berlína do Paříže a mezi vlky

Do západního Berlína roku 1989 se vrací svým příběhem Pan Lehmann německý filmař Leander Haussmann. Z promítnutých filmů dosud zaujala španělská černá komedie Luise Garcíi Berlanga Paříž Timbukt, která ukazuje, jak také může skončit muž, jenž se rozhodne dobrovolně z tohoto světa odejít.

Diváci mohou shlédnout miniretrospektivu rakouského filmaře Michaela Hanekeho. Jeho Čas vlků představoval originální vizi apokalypsy ve světě, který už si nemůže být jist vůbec ničím.

Zajímavé budou i dva francouzské filmy, Když Otar odjel Julie Bertuccelli, oceněný v Cannes 2003 cenou týdne kritiky, a Všechny ty krásné sliby Jeana Paula Civeyraca, v němž dcera po otcově smrti poznává někdejší jeho milenku a vzpomíná na své dětství.

Diváci mohli v sobotu také shlédnout holandský film Dvojčata Bena Sombogaarta, který letos soutěžil spolu s Želary o Oscara pro nejlepší zahraniční film.