Článek
Už kolem půl osmé, když byla hala skoro prázdná, vystoupil předskokan, zpěvák a kytarista Bob Mould. Trápil ho ale nekvalitní zvuk a podle reakcí publika lze soudit, že to nikoho nenadchlo.
Frontman Foo Fighters Dave Grohl zahájil koncert kolem deváté hodiny v povznesené náladě. Z každého hrábnutí do kytary šlo vycítit, jak ho to baví a jak si váží toho, že může předstoupit před dav svých fanoušků.
Dave Grohl
"Naposledy jsme tu byli v roce 1995," zmínil zvláštní fakt, který moc neodpovídá tomu, jak je u nás populární. Aréna ho za to vytrestala tak mohutným vyčítavým zabučením, že hned dodal "sorry".
Pak už moc nemluvil a bez prostojů přehrál starší skladby i novinky z letošního alba Wasting Light, jež se u kritiky dočkalo nadšeného přijetí. Někteří desku považují za kytarovou událost roku a zřejmě nejvyváženější album, jaké kdy skupina natočila. Hity jako Rope nebo White Limo jakoby vracely do dnešního unaveného rocku radost.
Podařilo se jim najít ideální cestu mezi přiměřenou tvrdostí hutných riffů a chytlavou popovostí refrénů, čímž přitáhly velice široké spektrum posluchačů. Každý si povšimne, že na Foo Fighters chodí více mladých žen než na ostatní tvrdé grungeové a metalové partičky.
Foo Fighters v Praze 15. srpna 2012
Jestliže skladby z Wasting Light přijali Češi dobře, pak u My Hero úplně "šíleli". Tuto starší věc z druhého alba The Colour And The Shape (1997) fanoušci zbožňují a mnozí umějí text nazpaměť, čehož Dave Grohl využil, udělal si pauzičku a nechal publikum vykřičet.
Hlavní zásluhu za podařený pražský koncert musíme přičíst právě Grohlovi, který dokáže narvat do svého chraptivého, ale melodického zpěvu spoustu energie, tím ovšem nesnižujme umění Taylora Hawkinse (bicí, vokály), Nata Mendela (basa), Chrise Shifletta (kytara) nebo Pata Smeara (kytara).