Článek
Vaše počátky ovlivnil poslech písniček skupiny Travis. Máte ji stále ráda a přibyli k ní další oblíbenci?
Dnes už Travis tolik neposlouchám, můj vkus je velmi eklektický. Mým největším favoritem je teď Bruce Springsteen. Moc se mi líbí, je to prostě král. Poslouchám ale i různé další věci.
Setkala jste se se svými oblíbenci osobně?
S Travis jsme se setkali na několika akcích, jsou to strašně milí lidé. Springsteena jsem také potkala. Bylo to nedávno na festivalu v Londýně a byl k pomilování. Má láska k němu je od té doby ještě větší, protože jsem zjistila, že to je velmi milý člověk.
Pocházíte ze Skotska. Je podle vás rozdíl v tvorbě skotských a anglických písničkářů?
Myslím si, že Skotové jsou mnohem vášnivější a jejich život nabízí víc hudebních a textových námětů.
Je pravda, že jste se k nahrávací smlouvě s Universal Music dostala tak, že jste přišla do sídla firmy a začala tam hrát na kytaru a zpívat?
To je pravda. Jednou jsem prostě přišla na recepci s kytarou. Zahrála jsem jim přímo v kanceláři. Všichni se seběhli a byli vyjevení, protože na takové způsoby nebyli zvyklí. Já si ale myslím, že mi to výrazně pomohlo k získání nahrávací smlouvy.
Nejste tedy asi stydlivá…
Byla jsem stydlivá, když jsem byla mladší. Dnes už je to ale mnohem lepší, stydlivost se mě vlastně netýká. Má práce stojí na tom, že potkávám mnoho lidí, bavím se s nimi, poskytuji rozhovory. Musela jsem se zkrátka stydlivosti zbavit.
Před dvěma lety jste napsala písničku inspirovanou příběhem chilských horníků, kteří zůstali zasypáni pod zemí. Jaký byl posléze její osud?
Napsala jsem ji poté, kdy jsem ve zprávách sledovala proces vyzdvihování zasypaných horníků zpod země. Napadlo mě, že je to příběh, ze kterého by mohla vzniknout pěkná písnička. Jmenuje se Across The Nile a je na mém posledním albu Life In A Beautiful Light.
Inspirují vás obvykle k psaní písniček zprávy o osudech lidí?
Ano, a inspiruje mě spousta věcí. Například k napsání písničky Pride z letošního alba mě přivedl pocit, který jsem měla, když jsem na fotbalovém utkání zpívala skotskou hymnu. Písnička 4th of July je zase o mé lásce k New Yorku.
Jste považována i za skvělou textařku. Máte ráda hru se slovy?
Musím se přiznat, že když skládám písničky, texty mě primárně nezajímají. Nechávám se k nim vést hudbou, takže vznikají později. Někdy je napíšu rychle, jindy to trvá velmi dlouho.
Vaším komerčně nejúspěšnějším albem byl debut This Is The Life z roku 2007. Je těžké ho překonat?
Na to nemyslím, neřeším prodeje desek. Osobně si ale myslím, že nejlepší písničky, které jsem napsala, jsou na novém albu. Nejsem sentimentální, nežiju z minulosti. Pokračuju ve své práci.
Hovořili jsme o vašich vzorech a oblíbencích. Stala jste se i vy pro někoho vzorem?
Ano, píše mi řada mladých umělců, kluků i holek a sdělují mi, že jsem je inspirovala k tomu, aby hráli na kytaru anebo začali dělat hudbu. Je to krásný pocit.
