Jedním je středostavovský estét Lawrence Breavman z Oblíbené hry (1963) Leonarda Cohena, který zneužívá libertinské záliby v předstírání lásky a pak se bolestivě vyvléká z pout, jež mu zabraňují stát se skutečným umělcem.

Duddy sígr

Druhým je snaživý proletář Duddy v knize neméně výrazného kanadského romanopisce Mordecaie Richlera (1931-2001) Učňovská léta Duddyho Kravitze, který se touto pětačtyřicet let starou prózou dosti opožděně představuje českému publiku.

Duddy je sígr a vytáčí kantory už na střední škole a na prahu dospělosti si umane udělat se pro sebe. Na tom by nebylo nic pozoruhodného, kdyby se v jeho komplexu potomka opilého taxikáře z montrealské periferie neozýval stihomam celé severoamerické židovské enklávy, která má navzdory úspěšné asimilaci neustále pocit, že jí většinová společnost ubližuje a nepřestane se do ní trefovat, ani kdyby někdo ze souvěrců objevil třeba lék proti rakovině.

"Tomu dala, tomu nic," připomene se heslo všech selfmademanů, kteří nastupují dráhu odříkání bez ohledu na nespravedlivě rozdané karty.

Duddy podnikatel

Duddy však také od dětství slýchával heslo zámořských šnorerů, že "chlap bez půdy je nula". Thoreauovu představu o tom, jak je krásné "mít srub a rybník", by ale tento antihrdina asi nikdy nepochopil, poněvadž se při hodinách angličtiny věnoval spíš citlivým místům učitele.

Také jeho první větší projekt je na podobné úrovni: chtěl by rovnou vilu a kus jezera a hlavně proto, aby si je mohl oplotit a vykřičet do okolí cedulkou, že tohle je soukromý pozemek, neváhá ve své obsesi zajít kamkoli.

Sbor židovských mudrců by mu možná po chvíli brblání odpustil, že se dal do holportu s energickou gojskou holkou, ke všemu starší. Ale už by stěží toleroval sérii podvůdků, úskoků, denunciací a vyložených svinstev lemujících jeho "vzestup". Duddy nejenže neváhá zoufale investovat do třetiřadých filmových štěků, hltat psychologické příručky Dalea Carnegieho, v zájmu příští prosperity zbankrotovat anebo na čas sednout za volant tátovy drožky, ale také převážet přes hranice paš, vydírat či okrást bezmocného invalidu. Duddy si zkrátka nevybral dobře cestu, po níž jde hlava nehlava za svou iluzí.

Duddy nepoučitelný

Nakonec zklame i strýce-továrníka, který v něj tiše věřil až do posledních dní, nevybral si dobře ani v očích staleté židovské morálky. Ta v něm nepřestane vidět prachsprostého pušerka, nenasytného kariéristu, jelikož skutečné bohatství předpokládá především bohatství ducha. Chlap, který nechce mít na kontě nulu, by měl být gentlemanem, nikoli behémotem, a tak na rozdíl od Cohenova ponaučeného Lawrence Duddy jako tovaryš života naprosto vyhoří.

Román o podnikatelském křupanství, které teď zaujatě napodobujeme i s dalšími nesmysly západního konzumování života, je výjimečný i díky dialogům, které ho sunou kupředu v duchu talmudské rozpravy.

Próza má sice výrazně lineární tvar a s tím spojené kompoziční slabiny, ale také dost kuráže vpustit do této starosvětskosti řeč filmových scénářů, gogolovský smích i noblesní exemplum, jež v sebeuhlazenější formě židovského vypravěčství předminulého století může být těm, které nakopává do zadnice, pořádně nepříjemné. Ostatně sžíravou kritikou nadějí poválečného židovstva se Richler odsoudil do role dalšího psance uvnitř ghetta, z něhož ho vysvobodil až ohlas filmové verze příběhu s Richardem Dreyfussem v titulní roli (1974).

Mordecai Richler: Učňovská léta Duddyho Kravitze, přeložil Petr Pálenský, Argo 2003, 315 stran, cena neuvedena