G3, skupina tří výtečných kytaristů, je vaším projektem. Jak jste na něj přišel?

Vytvořil jsem tenhle projekt, abych mohl hrát s kytaristy, které respektuji. Věděl jsem, že i moje publikum to rádo uvidí.

V G3 se vystřídala řada hvězd. Jak je k sobě vybíráte?

Hledám dobré hráče všech žánrů, kteří mají dar improvizace a rádi hrají ve skupině. V sestavě, s níž přijedeme do Prahy, to jsou Steve Vai a Steve Morse.

Kdo byl pro vás nejzajímavějším spoluhráčem?

Všichni muzikanti, které jsem s sebou měl na turné G3, jsou skvělí kytaristé a umělci. Nemohu vypíchnout jednoho z nich. Všichni jsou pro mě z mnoha důvodů velmi zajímaví.

Austrálii a na Novém Zélandu s vámi a Stevem Vaiem hraje Steve Lukather, v Evropě Steve Morse. Je to rozdíl?

Ano, každý z nich přináší soubor nových vlivů, na které my ostatní musíme reagovat. Morse a Lukather jsou velmi odlišní muzikanti, což samozřejmě náladu koncertů výrazně ovlivňuje.

Kdo vás v kytarových začátcích nejvíce ovlivnil?

Nejzásadnější je pro mě Jimi Hendrix. Ale ovlivnili mě všichni velcí kytaristé, kteří tu byli přede mnou.

Kdy jste se rozhodl, že se budete hrou na kytaru živit?

V den, kdy zemřel Jimi Hendrix, tedy 18. září 1970. Rozhodl jsem se, že se stanu kytaristou, a nikdy jsem neustoupil.

Kolik hodin denně cvičíte?

Nejvíce jsem cvičil v sedmdesátých letech. V osmdesátých jsem se začal víc soustředit na psaní a vystupování. A to dělám dodnes. Ale snažím se každý den hrát alespoň pár hodin.

Sbíráte kytary?

Ano, sbírám. Mám rád staré fendery a gibsony z padesátých a šedesátých let. Hlavně kytary Strats, Teles a Les Pauls.

Sbíráte třeba také nástroje slavných kolegů?

Ne, jsou pokaždé příliš drahé.

V dubnu vyšlo vaše DVD Satchurated: Live in Montreal, na kterém je i hudební film. V březnu byl uveden v amerických kinech. Jaký měl úspěch?

Satchurated 3D je pro mě obrovský úspěch. Na nosiči Bluray se prodává extrémně dobře a je už dnes promítán po celém světě. Pro instrumentalistu je báječná věc mít koncertní film ve 3D.