Hlavní obsah

Z pařízku jsem vytesán, říkají mi Otesan

Novinky, Jiří P. Kříž, Právo

Pohádka o vymodleném dítěti, které taťka vyřeže ze dřeva, a ono se odmění všem kolem tím, že je sežere, nepatří k nejvýchovnějším a nejlaskavějším. A právě Erbenova Otesánka, "pohádku, při které vám vyhládne", nastudoval Adam Renč v Naivním divadle Liberec.

Článek

Nejenom poslední filmový surrealista Jan Švankmajer proměnil pařezového chlapíka v pěkně hororovou postavu, jak to v animovaném filmu právě on umí. Kdo se dostal do Otesánkových spárů, všelijak hrozivě rostlých kořenů, už se z jeho objetí nevykroutil...

Loutkovou verzi určili tvůrci dětem z mateřských škol, je tedy jasné, že smyslem pohádky nemá být strašení, natož pak děsivé požírací scény. Malým divákům se dostane poučení, kde se v Otesánkovi bere tolik nelidskosti. Jako stromek se vzpírá moudrosti starého smrku. Stane se klukem, ale lidem se přizpůsobit nedokáže. Zbaven kořenů, musí zkrátka životadárnou mízu nasávanou z nevyčerpatelné země nahradit obyčejnou lidskou stravou.

Babička Otesánka nezabije

Nakonec to s ním ale nedopadne nejhůř. Nepřijde čiperná babička, která mu břicho rozpáře motyčkou. Když už to vypadá špatně, lidé z jeho břicha vyjdou sami - ústy, opačná verze by byla kách nejenom pro dětského diváka... Otesánek se vrátí zase do lůna lesa, narostou mu nové kořeny. Na zlobu všichni šťastně zapomenou.

Samotná vyprávěnka by vydala stěží tak na půlhodinku, proto do dramatizace Antonína Číče vešly nové motivy: parta povedených muzikantů spěchajících na soutěž největších jedlíků, příběh z lesní školky. Ne vždy je však Renč dokázal beze zbytku využít. Očekávali bychom, že Otesánek jedlíky pokoří vlastní nezkrotnou nenasytnosti. Nicméně příběh muzikantů i jedlíků vyznívá tak trochu do vytracena.

Dospělý průvodce dětí ocení na scéně ze všeho nejvíc výpravu Kristiny Renčové - Karmazínové. Dominuje jí variabilní scéna. Umožňuje ve srozumitelných proporcích zachytit obludné fáze Otesánkova růstu, nakonec už jen "naležato". Znamenité jsou loutky tvaroslovně čerpající z mimických karikatur masopustních masek, a možná přímo inspirované známými vyřezávanými opěradly židlí hostince v jesenickém Rejvízu.

Řádí celá parta

V Otesánkovi se pěkně vyřádí i herecký soubor Naivního divadla. Dřevorubecky natvrdlého taťku hraje Jakub Hubert, nešťastnou maminku Karolína Rottová. Muzikantskou bandu a jedlíky karikují Filip Homola, Marek Sýkora, Markéta Sýkorová, lakotného Sedláka Tomáš Bělohlávek, moudrý Strom Helena Fantová. K tomu všemu zní rozmařile hororová hudba Jana Václava Renče. Na této jadrné pohádkce se podílela takřka celá Renčovic rodina, včetně slavného dědečka Jana Václava.

Naivní divadlo Liberec - K. J. Erben, Antonín Číč: Otesánek, režie Adam Renč, dramaturgie Vítek Peřina, výprava Kristina Renčová - Karmazínová, hudba Jan Václav Renč.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám