Tipy Roberta Křesťana

Čtu: Týká se to mé práce. Překládám teď román s detektivní zápletkou Tajemná řeka a velmi mě baví, protože je šťavnatě napsaný. Jestli se nemýlím, jeho filmová verze byla oceněna nějakými Oscary.

Poslouchám: Zásoby desek amerických a britských písničkářů od Marka Knopflera po Toma Waitse. Vybíral jsem v jejich nahrávkách doplňující repertoár pro naši kapelu.

Viděl jsem: Film 25. hodina. Půjčil jsem si ho v půjčovně, zaujal mě příběh a herecký výkon Edwarda Nortona.

Internet: Nejvíc ho používám ke komunikaci a jako překladateli mi pomáhá, když si potřebuji ověřit nějaké místní reálie.

Michael Baxandall: Stíny a světlo

Profesor Michael Baxandall patří v současnosti k nejvlivnějším a nejoriginálnějším historikům umění v USA. Zabývá se italským a německým uměním doby renesance a baroka. Kniha Stíny a světlo je jeho první kompletní prací přeloženou do češtiny. Autor v ní sleduje vědecké teorie i praktické uplatnění světla a stínu v dějinách malířství, zejména v 18. století. Text je náročný i pro odborníka, takže je trochu škoda, že k větší popularizaci Baxandellových teorií nebyla přeložena jeho stravitelnější a často překládaná publikace Malířství a zkušenost v Itálii 15. století.

Nakladatelství Barrister a Principal, Brno 2003, překlad Pavel Pšeja, 208 str.

Kusumam: Cambiar

Cambiar píseckého tria Kusuman zní natolik vyzrále, že v žádném případě nepůsobí jako debut. Místy dokonce bleskne myšlenka, zda se náhodou za pseudonymem některého z členů neskrývá zkušený harcovník brněnské scény, který proplul Dunajem. V nervních vyhrávkách v úvodním Cambiar de Camino i v Seyen je zřetelný vliv dnes už neexistující alternativní kapely. Kusuman jej otevřeně přiznává - závěrečnou "vypalovačku" Venus věnoval dokonce zesnulému zpěvákovi Dunaje Jiřímu Kolšovskému.

Ovšem stejně tak je v tvorbě tria patrný vliv hard core noise, spíše toho přímočarého, co hrají Esgmeq, než sofistikovaného od Gnu. Trio se nebojí se vygradovat skladbu na dvou akordech zkreslené kytary či dokonce prachobyčejně zasólovat, čímž se dá zařadit do vlny kapel oživujících prvotní rockovou energii.

Ale nezapomíná ani na poklidnější tajuplné pasáže. V Nasicem kterou drží pohromadě jemná opakující se jemný motiv baskytary Klokana Clocaina zní tajuplné echované zvuky psychedelické kytary Toma Linna i nervní šepot. Kratičké Drumpushes postavené na africkém rytmu perkusí okořeněném kosmickými zvuky jasně ukazují, že skupina sleduje i dění na taneční scéně. 

Kusumam jsou rozhodně jedním z největších příslibů tuzemské rockové scény. Už dlouho se přitom neobjevil tak silný a přesvědčivý debut.

Indies,  48:16