Čeští posluchači Springsteena milují, i když mu většinou ne úplně rozumí. Boss s kapelou si posluchače získal vlastně až „dupáky“ v druhé polovině koncertu.

Přitom nemohl začít vřeleji a emotivněji: na pódium vyšel nejprve sám s akustickou kytarou a foukací harmonikou, na kytaru spustil už v zákulisí před vstupem na scénu. Pak česky pozdravil publikum a připomněl, že zde zatím hrál jen jednou, a to v 90. letech během akustického turné k desce The Ghost of Tom Joad.

Plynule tak navázal na svůj minulý pražský koncert skladbou, kterou na nynějším turné nehrává. Publikum si to neuvědomilo.

Springsteenův E Street Band při vystoupení v Praze

Springsteenův E Street Band při vystoupení v Praze

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Springsteen úvodní skladbu i album pojmenoval po hlavní postavě Steinbeckova románu Hrozny hněvu a spisovatelův syn Tom mu později jako výraz díku za to daroval otcův prsten. Téma sociální nespravedlnosti a vzdoru, o nichž pojednává kniha, je nosné i pro Springsteena.

„Vítejte, tohle je nový řád světa, lidé na jihozápadě přespávají v autech, jsou bez domova, bez práce, bez spočinutí,“ zpíval Springsteen v Praze na úvod koncertu a s chmurnými poselstvími pokračoval poté, co nastoupil jeho početný band a hned roztančil část publika.

„Chudáci chtějí zbohatnout, boháči by se rádi stali králi a král není spokojen, dokud všechno neovládne,“ znělo z pódia v druhé Badlands, a tak podobně až k titulní písni z posledního alba Wrecking Ball, v níž Springsteen vyzýval každého, aby si „se držel svojí nahněvanosti“ a zároveň v narážce na ekonomickou krizi dokola připomínal, že „těžké časy přicházejí a pomíjejí“.

Na úvod skladby ovšem také poprvé s publikem zavtipkoval. To když lidé zajásali nad počátečními slovy zpěváka, že vyrostl v New Jersey. „Vy taky?“ ptal se se smíchem.

Vtípky pak provázely hlavně druhou část večera, kdy Springsteen tančil jako na videoklipech starých 30 let a od publika přijímal na kartonech psané vzkazy s přáními, jakou píseň má zahrát. Vyhověl takto lidem třikrát. Nezahrál ovšem Blowin’ in the Wind, o níž se zřejmě žadatel domníval, že je jeho skladbou a nikoliv Dylanovou. „To je ten druhej chlápek,” vysvětloval trochu zaskočený Springsteen.

Dvakrát také vzal na pódium dívky z publika, s jednou jen tančil, druhou nechal i zpívat.

Bruce Sprinsteen

Bruce Sprinsteen

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Lidé Springsteenovi ale v úvodní polovině povětšinou nerozuměli ani, když se sedmou skladbou přišlo zklidnění. Springsteen nejprve zazpíval v Death to my Hometown o tom, jak rodné město nezničily žádné armády, ale šejdíři a spekulanti, jimž se dnes často může říkat třeba bankovní poradci nebo developeři. Pak plynule navázal skladbou My City of Ruins z desky, kterou vydal po teroristických útocích z 11. září 2001. Springsteen začal promluvou o tom, jak člověk v životě stále častěji o něco přichází, a píseň o zruinovaném městě obrátil v modlitbu s gospelovým chorálem vzývajícím město, aby zase vstalo z prachu.

Bruce Springsteen

Bruce Sprinsteen

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Když ve stejnou dobu kousek před stanem zvukařů na ploše před pódiem vysadila skupina Američanů svého kamaráda na ramena a on vytáhl americkou vlajku, asi padesátiletý rozzuřený český fanoušek mladíka strhl zpátky na zem, vyrval skupině vlajku a zahodil ji do dálky za sebou. Američanům pak opakovaně ukázal zdvižený prostředník. Springsteen a sbor mezitím zpívali o ztrátách a burcovali k zmrtvýchvstání.

Hity na závěr

Republiku jsme si rozvrátit nenechali a Springsteenovi se konečně v polovině koncertu podařilo rozvášnit celý stadión rytmickou Because the Night, kterou proslavila i Patti Smith, a sérií podobně tanečních kusů, jako byly Working on the Highway, Shackled and Drawn a Waitin' on a Sunny Day. To už měla kapela po zásluze ohlas u publika, koncert měl spád, mezi skladbami ani přídavky nebyly téměř žádné pauzy a kapela hrála hit za hitem: Thunder Road, Born in the USA, Born to Run, Dancing in the Dark či 10th Avenue Freeze-Out.

Bruce Springsteen při pražském koncertu

Bruce Springsteen při pražském koncertu

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Nadšení v publiku umocňoval svým obrovským nasazením samotný Springsteen. Překypoval energií víc než kdo jiný, a jestliže se v souvislosti s nedávným pražským koncertem Pearl Jam vychvalovalo zejména nasazení kapely, měly by být přepsány kroniky - 62letý Springsteen předčil všechny.

Band se s rozjařeným publikem loučil po více než třech hodinách notoricky známou Twist and Shout od Isley Brothers, již si ale asi každý spojí s Beatles. Před tím ještě kapela prostřednictvím videa na plátnech u pódia připomněla svého bývalého saxofonistu Clarence Clemonse, který loni zemřel.

Springsteen neznámý

Češi Springsteena dobře neznají. Povětšinou vědí o zdánlivě rozjuchané Born in the USA, která se ještě za dob socialismu objevila na pultech gramoprodejen, a o pár dalších skladbách z tuzemských rádií. Springsteenova sláva narostla v 80. letech s nástupem rockových kapel vyprodávajících stadióny. On je mezi ně často chybně zařazován. Jeho texty jdou ale do hloubky. Boss často zpívá o lidech v těžkých, ba mezních situacích, o dělnících bez práce, o zoufalcích, jimž ale pořád svítá naděje. Koneckonců i slavná balada Streets of Philadelphia ze stejnojmenného filmu, která uspěla i v Česku, zobrazuje člověka nemocného, vyděděného a osamoceného v ulicích jednoho velkého města.

Boss není jen následovník Elvise Presleyho nebo Boba Dylana, jak se o něm hovořilo z počátku jeho kariéry, ale především Woodyho Guthrieho, tuláka a rebelanta, jehož „odrhovačka“ Ta zem je tvá zem je známá i v Česku.

V Springsteenovi se setkává folkař a rocker, který rád zabrousí do honky-tonku, rock n’ rollu a gospelu, jímž zdůrazňuje lásku a spiritualitu jako východisko z osudových ran.  Springsteen je pouťový hráč, vypravěč, buditel amerického snu, jak ho vidí spíše voliči demokratů, ale i bavič, protože jeho repertoár tvoří také velké množství odlehčenějších skladeb – třeba o tancování po nocích, hladových srdcích či party u souseda na zahradě. Ani ty ale nejsou nikdy pitomé.

Springsteena Češi neznají nejlépe také proto, že jeho chytlavé skladby a texty nikdy nebyly na zdejší hudební scéně převáděny a překládány, na rozdíl od těch Dylanových, a tak o povaze jeho písní spousta lidí, kteří nehovoří anglicky, nic netuší. Čeští posluchači v minulých dekádách upřednostňovali jiné kapely, většinou z ostrovů, jako například Queen, jejichž tvorba stála víc na hudbě než textech. Koneckonců ani písně o dělnících se v Česku moc nenosily, dokud nepřišel nějaký Kabát.

Navzdory tomu, že fanouškovskou základnu má v jiných zemích větší, odehrál Bruce Springsteen s E Street Bandem v Praze výtečný koncert.