Článek
Doprovodná kapela s houslemi, varhanami, pianem a saxofonem mu umožnila si hodně pohrávat s náladami a styly, takže skladba Street Hassle zněla zpočátku jako tafelmusik a Sad Song jako minimalistická kompozice. Cremation si zachovala smutek suché městské balady, Senselessly Cruel byla poctou tradičnímu rock´n´rollu a další skladby se nesly vysloveně v divadelním duchu ovlivněném Bertoldem Brechtem a Kurtem Weillem. Některé pasáže, jako úvod Mistress Dread, zněly vysloveně jako filmová hudby z hororu.
Lou Reed v úvodu pražského koncertu
Kapela většinou dokázala podtrhnout typický charakter skladby. Heroin působila hodně divoce a psychedelicky až šíleně, k čemuž přispěly divoké housle, naopak Walking On The Wild Side si ponechala lehkost a I Am Waiting For The Man byla typicky odsekávaná a gradující na opakovaní kratičkého motivu.
Lou Reed na koncertu v Arše
Velký prostor dostaly písně z posledního alba Lulu natočeného s Metallikou. Hned úvod po krátké vzpomínce na Václava Havla patřil Brandeburg Gate, kde po úvodní folkové pasáži se španělkou přišel těžkotonážní hutný zkreslený zvuk. The Wiev se nesla ve vysloveně sabbatovském duchu, který byl naživo ještě výraznější než na desce, Mistress Dread pak byla čistý thrash.
Přestože byl koncert hodně pestrý a měl blízko k brechtovskému kabaretu, což bylo zřetelně dáno nedávným návratem k albu Berlin, po většinu doby kapela držela pohromadě a repertoár působil konzistentně. Až v závěru bylo vybočení příliš a osa se trochu vytrácela, což bylo dáno i tím, že Reed, jak bylo vždy jeho zvykem, měl tendenci skladby naživo hodně natahovat, dostávat z nich všechny možné polohy.
Lou Reed při pražském koncertu
O něco méně by však neškodilo, přispělo by to k sevřenosti, i když koncert rozhodně byl mnohem zábavnější a záživnější než místy až profesorské vystoupení v Lucerně. Větší slabinou byl výkon sboristky, která byla místy laděním zcela mimo. Ještě že se objevila jen v několika písních.
Rozhodně koncert v Arše patřil k těm nadprůměrným, vybočení z nedávného pojetí bylo vítaným a potřebným zpestřením.
Rozhodně koncert v Arše patřil k těm nadprůměrným, vybočení z nedávného pojetí bylo vítaným a potřebným zpestřením.
70 procent