Už totiž není třeba omezovat se na jednobarevné tematické mapky, na které jsme byli dosud zvyklí. Podobu nebeských těles, jejich geologické rysy daleko lépe vystihnou cákance různých barev.

Zvýrazní se tak krátery, hory, pláně a roviny i existující nebo zaniklá řečiště. Barvy slouží k jinému, názornějšímu zachycení údajů, které jsme získali z různých družic a kosmických lodí. Nabízejí přitom neobvyklý, dříve neznámý pohled na různá tělesa obíhající naše Slunce.

Vesmírné bombardování „zviditelněno“

Velké množství oranžových, modrých či hnědých kroužků na barevném zpracování odvrácené strany Měsíce názorně ukazuje, že tato část Luny je pokryta krátery daleko více než jeho druhá polokoule, která je trvale obrácena k Zemi.

Barvy se také hodí ke zvýrazňování výšek. Při pohledu na oblast měsíčního pólu ukážou, která místa se nacházejí až devět kilometrů pod povrchem Luny a která se vypínají do výše srovnatelné s nejvyšší horou Země.

Severní polokoule Marsu s polární „čepičkou“.

Severní polokoule Marsu s polární „čepičkou“

FOTO: SPL/Bancroft Media

Detailní pohled na část Merkuru, který vznikl díky fotografiím americké družice Mariner 10, odhaluje, že i nejbližší soused Slunce zažil podobné meteorické bombardování jako odvrácená tvář Měsíce. Největší ze vzniklých kráterů, Tolstoj, má průměr 510 kilometrů.

Geologická mapa jedné polokoule Marsu, vytvořená na základě záběrů družice Viking, zvýrazňuje nejen různé skalní formace, ale také zajímavou strukturu ledové čepičky na severním pólu „rudé planety“.

Po stopách lávy mimozemských sopek

Venuši, jejíž tvář skrývá hustý závoj mraků, není možné jednoduše vyfotit tak jako Mars či Merkur. Radarová měření, která provedly ruské vesmírné sondy Věněra 15 a 16, doplněná údaji americké družice Pioneer Venus, však umožňují určit, kde na věčně „zamračené“ planetě leží vulkány, vyvýšeniny či pohoří a kde se rozprostírají pláně nebo nížiny.

Na Jupiterově měsíci Io zase barvy zvýrazňují místa, která pokryl spad ze sopek nebo kde se nachází zatuhlé lávové proudy. Astronomové je odhalili díky záběrům amerických sond Voyager 1 a 2.

Duhový „disk“ asteroidu Vesta.

Duhový „disk“ asteroidu Vesta

FOTO: SPL/Bancroft Media

Převládající modrá na „mapě“ Ganymedu připomíná, že jeho povrch pokrývá většinou suchý led. Tvář tohoto měsíce také nese stopy vesmírného „bombardování“ v podobě žlutých kroužků či „brambor“.

Jako duhově zbarvený disk cédéčka vypadá záběr na asteroid Vesta, který má průměr 530 kilometrů. Různé barvy odpovídají radiaci, zachycené vesmírnou sondou Dawn.
Odráží se v nich různorodost minerálů, které tvoří povrch tělesa, jež bylo možná kdysi podobnou trpasličí planetou, jakou je Pluto.