Českým posluchačům vás přiblížila skladba Horehronie, se kterou jste v roce 2010 soutěžila na Eurosongu v Norsku. Je pro váš repertoár důležitá?

Je pravda, že jsem se na základě této písničky dostala do Čech. Díky ní jsem zde absolvovala první koncerty, takže je pro mě důležitá. Nevznikla ale pro Eurosong. Měli jsme ji napsanou půl roku před tím, než jsme se dozvěděli, že Slovensko vyšle na tu soutěž zástupce. Přihlásit ji nám přišlo vcelku logické.

Pro loňské mistrovství světa v ledním hokeji na Slovensku jste složila hymnu Life Is A Game. Jakou ta má pro vás hodnotu?

Dostala jsem nabídku, o které jsem usoudila, že bych ji neměla odmítnout. Nikdy předtím jsem tak velkorysou nabídku nedostala, brala jsem ji jako výzvu. Trochu jsem váhala kvůli angličtině, protože normálně zpívám slovensky a s angličtinou jako zpěvačka zkušenosti nemám. Poradila jsem se ale se známými, kteří žijí v Americe, nechala jsem si od nich zkontrolovat výslovnost a pak už jsem se z té skladby jenom radovala. Ta radost trvá dodnes.

Zažila jste atmosféru, když tu písničku hráli na vyprodaném hokejovém stadiónu?

Přímo na stadiónu jsem bohužel nebyla. Zažila jsem to jenom u televizní obrazovky. Hokeji ale fandím. Je to adrenalinový sport, který mě jako diváka baví. Obdivuju, jak hokejisté dokážou dvě hodiny bruslit, kličkovat, zrychlovat, zpomalovat, a někteří ještě dávají góly. Bruslení je vůbec má láska. Odmalička jsem k němu inklinovala, především ke krasobruslení. Sledovala jsem olympiády, přenosy z mistrovství světa i Evropy a špičkovým krasobruslařům jsem trochu záviděla.

Chtěla jste být krasobruslařkou?

Pocházím ze Svidníku, a tam jsem neměla příležitost trénovat. Ráda jsem přesto chodila na kluziště a v létě jsem jezdila na kolečkových bruslích. Být krasobruslařkou jsem ale nikdy nechtěla. Spíš mě fascinovalo bruslení. Doma jsem dokonce vymýšlela takové blbosti, že jsem si dala pod chodidla knížku, zabalila nohu do igelitového pytlíku a bruslila jsem tímhle zvláštním způsobem po bytě. Byla to taková hloupost.

Letos na jaře jste vyslala do rádií novou písničku Jabĺčko, která avízovala vaše nové album. Opět jste v ní, stejně jako v případě Horehronia, sáhla k folklórním motivům. Máte je ráda?

S producentem a autorem mnoha mých písniček Martinem Kavuličem rádi experimentujeme a vnášíme do skladeb rozličné nápady i nástroje. Na novém albu jsou proto různé skladby – romantické, popové, rockové, diskotékové, s folklórním nádechem, někde je to i smíchané. Je to pestré album. Jabĺčko je písnička, ve které se podle mě projevily Martinovy rodné kořeny.

Nikdy mi to nepotvrdil, ale já si myslím, že vzhledem k tomu, jak pracuje s folklórními motivy, i vzhledem k jeho jménu, má jeho rodina původ na Balkáně. Já osobně mám folklór ráda. Snažím se svými písněmi slovenskou kulturu povzbuzovat. Jsem ráda, že pod návalem angloamerické produkce nezanikla.

Druhým singlem z nové desky je Viem, lebo viem. Je o lásce. Máte takové písně ráda?

Vypráví příběh dívky, která touží po opravdové lásce. Už ji nezajímají krátkodobé vztahy založené hlavně na fyzické přitažlivosti. Je přibližně v mém věku a touží po opravdovém a hlubokém vztahu. Ta skladba má vyloženě letní charakter, pohodové tempo. Léto je přitom spojeno s mnoha krátkodobými vztahy, které na podzim skončí. I o tom tahle píseň je.

Kristína by se letos chtěla českým fanouškům s novým albem představit co nejvíce.

Kristína by se letos chtěla českým fanouškům s novým albem představit co nejvíce.

FOTO: Foto Universal Music

Vy asi vůbec přitahujete zamilované lidi. Před pár týdny se na vašem koncertu v Krnově jeden pár zasnoubil…

Jsou to moji fanoušci. Ten chlapec mi napsal, že by rád svou dívku na pódiu při mém vystoupení požádal o ruku. Mělo to být překvapení, a opravdu bylo. Dívka žádné pozvání na pódium nečekala, o to více byla zaskočená, když ji partner přede všemi dal snubní prstýnek. Byla to pro mě velká čest.

Týká se obsah písničky Viem, lebo viem i vás osobně?

Zcela určitě. Jsem ve spokojeném vztahu a věřím, že jsem našla pro svůj život důležitého muže, se kterým bych ho chtěla strávit. Víte, co je zajímavé? Martin Kavulič napsal tu písničku na text Kamila Peteraje. Jednou mě pozval do studia, přehrál mi ji a já mu řekla, že se v ní vidím. Přesně jsem věděla, o čem je, protože její příběh prožívám. O svém vztahu jsem s textařem Kamilem Peterajem nijak zvlášť nemluvila. On ale dokonale zná ženskou duši.

Opravdu vám tak dobře rozumí?

Je o několik generací starší než já, ale má mladého ducha. Seriózně se zajímá o současnou hudbu, všechno si zjišťuje, snaží se jít s dobou. Nezajímá ho bulvár, nesleduje to, co se děje kolem Lady Gaga nebo Madonny. Muziku vnímá jako profesionál. I proto mi tak dobře rozumí. Jsem strašně ráda, že s ním mohu spolupracovat.