Inscenace pro dva herce, čtyři tanečníky, fotografa a hudebníka je výzvou k přemýšlení. Komickou nadsázkou a perfektním hereckým projevem exceloval britský herec Jerry Killick, který uváděl nebo spíš dával do pohybu pestrobarevnou koláž, fresku ne zcela souvislých obrazů. Ve scénáři – nescénáři se jedná o matku, která zabije své děti. O tom se zprvu mluví a posléze se to zrealizuje. Jde o Médeu, či jinou dramatickou postavu antického rozměru?

Více než příběh či inspirace autora v drasticky divokém kuse zajímají věčné krádeže. Všichni něco krademe, vykrádáme, napodobujeme jeden druhého a od nepaměti také lžeme. Všudypřítomný fotograf (Danny Willems) krade, kopíruje či spíše vraždí vteřinová svědectví. Krade skutečnosti příjemné i nepříjemné.

Inscenace divákům zamotá hlavu

Tanečníci napadají jeden druhého a jako kojoti se požírají, scéna u baru se stává triumfováním a překrucováním nedávno zažitých událostí. Bláznivá svatba a focení scének nevinně rodinných i perverzně vyumělkovaných na pozadí umělých výjevů – zvětšených fotografií i malých dekorací – je možná i kritickým zesměšněním natáčení „filmu o filmu“. Fikce či historické postavy z počátků kinematografie a tragédie zabíjení jdoucí až k drastickému sebezničení hlavní hrdinky v interpretaci výborné německé herečky Birgit Walterové nám zamotá hlavu.

O čem vlastně jsou dnes kusy slavného Wima Vandekeybuse? Divadlem a fyzickým odvážným tancem, energií v radikálním pohybu stále šokující? Je to vůbec choreografická kompozice, nebo jen divadelní režie s vyšinutým přesahem do vzdálenějších krajin umění? K tomu všemu směřuje. Jen je potřeba naučit se tyto silné okamžiky číst, a v tom to ani vzdělaný divák nemá jednoduché.

Celkové hodnocení: 85 %