Partnerem mu byly prostor a ruchy velkoměsta smíchané s mozartovským motivem klavírního koncertu. Jak sám říká: „Mozart musel v duchu tančit, když svoje skvosty skládal. Jeho hudba dýchá každým tónem.“

Tento všestranný umělec působí na mnoha světových scénách jako choreograf, režisér, výtvarník scény i kostýmů a filmař. Hudbu miluje, a proto často inscenuje i operní díla například v Pařížské opeře nebo v Teatro La Fenice v Benátkách. Tokijský soubor Karas založil v roce 1985 a věnuje se choreografické pohybové rešerši, sám rovněž vyučuje.
S Václavem Kunešem i Natašou Novotnou se zná z jejich nizozemského angažmá a zve si je ke spolupráci do Japonska. Tak vznikala jejich Encounters, jedinečná setkávání.

Vyjadřují emoce šeptáním, vzdechy a výkřiky

Václav Kuneš, umělecký šéf skupiny 420people, mající v Praze přední místo v oblasti současného tance, vyzval Teshigawaru k prvnímu „setkání“ a hostování v Praze. I když Japonec zatím neměl čas pro celou skupinu vytvořit nové dílo, předvedli Rihoku Sato a Václav Kuneš duet z celovečerní kompozice Scream and Whisper.

Tento vzrušující dialog, svěží v paměti tanečníků a velmi koncentrovaný, je prazvláštní tím, že se oba umělci vůbec nedotýkají. Dvacet minut bez hudby plují a kloužou světelně vymezeným prostorem. Z jejich pohybů je patrné, že se jedná o vzrušení milostná, partnerské neshody i sbližování, stejně tak jde o smích, zoufalství a pláč.

Tanečníci, vyhraněni ve svém vnitřním světě, vyjadřují emoce šeptáním, vzdechy a výkřiky. Není divu, že za tento výkon získali před sedmi lety mezinárodní ocenění v Cannes.

Během festivalového večera soubor 420people také reprízoval své nové dílo Wind-up na hudbu bubeníka Amose Ben Tala. Kompozice pro šest tanečníků si hraje s časem, buzením i vstáváním.