Článek
Vaše choreografie má pražskou premiéru. Co očekáváte od českého publika? Nemohlo by mít problém s pochopením abstraktního současného tance?
V Praze už jsem vlastně potřetí. Se Sideways Rain jsme procestovali různé země světa, byli jsme například v Koreji, Číně nebo Kanadě a všude se představení setkalo s velkým úspěchem. Diváci nemusí mít zvláštní znalosti současného tance, aby mu porozuměli. Viděli ho lidé, kterým bylo šestnáct i osmdesát let, nebo takoví, kteří ještě žádné taneční představení nenavštívili, a byli nadšeni.
Je to tanec o osudu, o koloběhu lidského života. Obsahuje témata, s nimiž se setkává každý z nás. Je to tedy vlastně tanec pro každého. A není to tanec čistě abstraktní – lidé v něm normálně chodí, běhají, padají, rolují se, jsou civilně oblečeni. Nemyslím si, že by pražské publikum reagovalo výrazně jinak než jinde na světě.
Sideways Rain se bude hrát v karlínském divadle, kde je hlediště téměř pro tisíc diváků. Neubere tak velký prostor na fascinující a až hypnotizující atmosféře vašeho díla? Jste zvyklí hrát ve velkých sálech, anebo se představení hodí spíše do komornějších prostor?
Nevím, jak veliké divadlo v Praze je, ještě jsem v něm nebyl. Ve světě jsme ale zatím hráli jen ve velkých sálech, například v Berlíně v Schaubühne am Lehniner Platz, což je opravdu velký prostor. Jsme na to tedy zvyklí a nemyslím si, že by velká divadla ubírala na síle či atmosféře představení, spíše naopak. S velikostí nemáme problém.
Osud a koloběh života jsou nejdůležitějšími tématy představení. V choreografickém zpracování používáte neustálý pohyb zleva doprava. Není to příliš monotónní? Nenabízí život spíše neustálé zvraty, změny směru, křižovatky?
Neustálý pohyb zleva doprava nevidím jako monotónní. Zvraty a změny se dějí neustále, jen směr se nemění. Vede stále z jednoho bodu do druhého. Mění se kvalita života, kvalita pohybu, způsob, jakým se pohybujeme. Rychle či pomalu. Ploužíme se, jdeme, běžíme, řítíme se, couváme, zastavujeme se, ustupujeme, rolujeme se, padáme, znovu vstáváme, ale stále v jedné nekončící linii.
Blížíme se k smrti a to je bohužel směr, který nedokážeme zastavit. Teprve, až dojde k té zásadní změně, k úplnému zastavení, znamená to, že jsme došli na konec – znamená to smrt. A tu nemůžeme odvrátit, ani vy ani já.
Soubor Alias, který jste založil v devadesátých letech, působí ve Švýcarsku. Hrajete ve stálém divadle nebo jezdíte na turné po celém světě?
Soubor vznikl v roce 1993 v Ženevě. Pořádáme turné po Švýcarsku i po celém světě, ale jinak máme stálou smlouvu se Státním divadlem v Ženevě.