Článek
V minulých letech se věnovala cestování a psaní vzpomínkové knihy Just Kids (Jsou to jen děti) o svém mládí v New Yorku, která byla vydána ve třiceti jazycích včetně češtiny. "Jsem docela šťastná, ale abych dala lidem novou desku, na to se musím vyvíjet, mít něco nového ke sdělení. Potřebovala jsem se pár let jen tak potloukat," vysvětlila dlouhou pauzu.
Se skupinou starých přátel (kytarista Lenny Kaye, bubeník Jay Dee Daugherty a basista Tony Shanahan) nahrála desku poletující mezi popem a náročnými artistními skladbami, jež místy napínají posluchačovu trpělivost.
Píseň This is the Girl věnovala Amy Winehousové a tak trochu napodobuje i její pojetí soulového retra, nicméně Pattiin zpěv patří do jiné sféry, právě onu soulovou podstatu postrádá. Přednáší slova zasmušile, ale bez vnitřního rozechvění. Podobně zní i milá balada Maria o zesnulé francouzské herečce Marii Schneider, vybavená pěkným kytarovým sólem. Poněkud otravná je ovšem Banga, track, který nemá žádnou melodii a dvě minuty opakuje stejný zkreslený pazvuk.
Dlouhé kusy s mluveným slovem, jako Constantine's Dream a Tarkovsky (The Second Stop Is Jupiter), připomínají experimenty z šedesátých let (viz Jim Morrison) a jsou určeny především fajnšmekrům. Coververze Neila Younga After the Gold Rush pak v závěru přináší úlevu, i když zakončení dětským zpěvem může být mnohými vnímáno jako klišé nehodné alternativní umělkyně.